Konstantinopolský patriarcha v Utrechtu

(Kdysi) svaté město Utrecht dnes navštívil konstantinopolský patriarcha Bartholomeus I. Zúčastnil jsem se jeho přednášky na thema životní prostředí ve starokatholické kathedrále sv. Gertrudy. To, co říkal, mělo smysl, zhruba to odpovídalo tomu, co píše Nikolaj Lossky o eucharistickém a asketickém přístupu k životu a světu. Další řečníci - bývalý premiér Balkenende a nějaký výkonný šéf logistického businessu - už jen plkali mimo. Napravil to nakonec starokatholický arcibiskup.

Potkal jsem tam několik známých, báťušku z řeckého kostela tady v Utrechtu, několik starokatholických farářů a jednu farářku. Byl jsem překvapen, jaké bezděčné pohoršení ve mně ona žena-farářka vyvolala. Vnímám to jako protestantskou, řekněme, "zvláštnost" a chápu, že od té doby, co starokatholíci zavedli kněžství pro ženy, mají, co se dialogu s námi týče, utrum.

"Χριστός ἀνέστη! Христос воскрес! Hristos a înviat!"

Sestoupil jsi, Kriste, v země hlubinu a zlámal jsi věčné závory, jež zavíraly spoutance,
a po třech dnech vstal jsi z hrobu, jako Jonáš z jícnu mořské ryby.
Spasiteli můj, živá oběti, který jsi se jako Bůh dobrovolně obětoval Otci,
ty jsi spolu z mrtvých vzkřísil praotce všech Adama.

(Píseň VI. z Velikonočního kánonu)

Mapy evropských stereotypů

Vynikající! To jsem se zas jednou pobavil! Jak vidí různé národy v Evropě samy sebe a zbytek Evropy. Všimněte si, jak vnímají Italové sami sebe nebo jak Rusové vnímají Slováky (to je na vyhlášení války!)

Kdo ukradl revoluci a komu?

Jan Čulík na Blistech referuje o knize Jamese Krapfla Revolution with a Human Face. Politics, Culture and Community in Czechoslovakia, 1989-1992.

Řada faktů, o kterých se author zmiňuje, je notoricky známých, jiné mají tendenci upadnout do zapomění natolik, že je po pár desítkách let možné je popírat. Tak například fakt, že každá revoluce, která kdy na zeměkouli proběhla, byla vposled ukradena, není třeba opakovat. Českou specialitou v tomto případě je to, že fraška zvaná "sametová revoluce" byla "ukradena" těmi, kteří ji v pozadí vyvolali a řídili, tedy elitami - loutkami globálních hráčů. Krapfl se ovšem domnívá (nevím na základě čeho), že to fraška nebyla, že ta revoluce byla opravdová, spontánní, (což ja taková blamage, že to podstatně znehodnocuje celou knihu) a že ji intellektuálské dissidentnské elity lidu posléze "ukradly".

Drzost Václava Klause, který vyloučil Levou alternativu a Obrodu z OF, když se dostal do jeho vedení, aniž na to měl právo (námitku, že porušuje stanovy, odmítl jako "irrelevantní"), nikoho nepřekvapí. Rovněž lhaní a ctižádostivé usilování o moc Václava Havla dnes už není téměř pro nikoho nějakým překvapením.

Za připomínku stojí rozhodně to, že lidé v naprosté většině o žádný kapitalism nestáli. Krapfl uvádí, že 45 procent občanů v průzkumu veřejného mínění požadovala socialism, 47 procent občanů chtělo něco mezi socialismem a kapitalismem a jen 3 procenta občanů chtěla kapitalism.

Novinkou pro mě byla existence občanských fór na Slovensku, jež se obracela přímo ku Praze a které Praha zcela ignorovala; nakonec je nechala zcela podřídit elitářské bratislavské VPN, která tuto občanskou aktivitu do června 1990 zlikvidovala. Podle Krapfla to přispělo k rozdělení Československa o 2 roky později.

Alexander Dugin o Pussy Riot

Alexander Dugin, ke kterému nepřestávám mít celou řadu výhrad, ale kterého jsem už tak trochu vzal na milost, vidí vystoupení Pussy Riot a celého toho humbuku kolem podobně jako vp. Kreutzfeld: jako projev huntingtonského "střetu civilisací". Není třeba dodávat, že i v tomto případě, stejně jako ve všech ostatních, to byly síly Okcidentu, které tuto konfrontaci vyvolaly - v případě punkerek je to pátá kolona okcidentalismu v řadách samotných Rusů.

Obrací se kyvadlo?

V Britských listech jsem se dnes dozvěděl, že britští labouristé uvažují o zestátnění železnic. Zatím jen uvažují a jen labouristé, podpora obyvatel činí prý 66%.

Myslím, že to byl vp. Kreutzfeld, který theoretisoval na to thema: politicko-ekonomické dějiny mají cyklický průběh - po válce se to kyvadlo zhouplo doleva, od konce 70. let nabralo směr doprava a tak nás prý v budoucnu čeká zas nová sociálnější éra. Dnes už jen kromě naprostých blbů je každému jasné, že deregulovaný kapitalism selhal, že thatcherovský mythus je mrtev (což je na soukromých železnicích asi patrné nejlíp) a že neoliberální kapitalism má dohráno. Nikdo neví, co přijde, nějaké znárodnění železnic by asi nebylo jen tak jednoduché. Ve stepích záludný, vodkou posílený Rus prý navrch vyrukoval s měnou krytou zlatem, takže vyčkejme. Nicméně přiznám se, že slyšet takovou "kommunistickou" rhetoriku od vládních činitelů v zemi Margareth Thatcherové lahodí mému komoušsko-černoprdelnímu sluchu.

Dubya maluje

A Havlovi to patří!

Snad se neproviním proti některému paragrafu trestního zákona, když vyjádřím soukroumou doměnku: Hitlerovi to šlo líp.

Hrdinka nebo vražednice?

V pátek večer přepadli dva lupiči klenotnictví v Deurne. Manželský pár, který podnik vlastnil, byl přítomen, došlo k potyčce, při níž žena oba loupežníky zastřelila.

Nabízí se paralela se s tím případem v Čechách, kde ten chlap zastřelil - snad také v sebeobraně - nějakého cikána z party, co mu tam přišla krást. Pikantní je na tom to, že jeden lupič byl původu marockého, druhý "ze severní Afriky" (tedy nejspíš Alžířan nebo Tunisan). V právě proběhnuvších kommunálních volbách totiž "zabodoval" idol české xenofobní lumpenpravice Geert Wilders, když vznesl v rámci předbvolební campaigne řečnickou otázku: "Chcete v Holandsku víc nebo míň Marokánců?" (trestní oznámení na něj jen prší, ještě teď!) Premiér Mark Rutte osobně utěšoval marokánské děti, že je nikdo nevyžene, Wilders teď opáčil na twitteru: "Marku, půjdeš teď chlácholit děti klenotníků?"

Dotyčná klenotnice se stala hrdinkou a těší se massální podpoře. V první instanci bylo její jednání kvalifikováno jako dovolená sebeobrana, ale obávám se, že ještě nemá úplně vyhráno. Co ale nechápu, to je třicet nebo čtyřicet Marokánců, kteří proti tomu protestují s transparenty, že Holandsko není právní stát. Jako by ti crétini chtěli dát Wildersovi za pravdu. Copak opravdu neví, jak by s těmi lupiči, popř. s onou klenotnicí naložil právní systém v Maroku? Opravdu nechápou to, že kdyby se dva Holanďani vloupali do podniku nějakého Araba nebo Turka a přišli přitom o život, že by naprostá většina Holanďanů reagovala úplně stejně? Protože lupič je lupič a přepadený je přepadený, bez ohledu na původ nebo barvu kůže, a většina Holanďanů je ráda za tento signál, že se něco mění a že snad se v budoucnu nebudou muset bát zakročit, když načapají lupiče u sebe v ložnici - dnes by totiž za to, když by ho seřezali, šli nemilosrdně do tepláků!

Rozbor krve

"Rusové to mají v krvi. Mám na mysli tu samozřejmost, s jakou dobývají území, která se jim z jakéhokoliv důvodu zalíbí. Jejich snem a dlouhodobým cílem je však světovláda."

píše na Neviditelném psu ve svém zcela nepokrytě rasistickém kommentáři český(?) blogger Ivo Rottenberg.

Rasistické články jsou v současné protiruské mediální hysterii docela v kursu. Zatím kraluje Jan Brodníček. Chtěl bych vidět reakci českých orgánů trestního řízení na obdobné články, které by spekulovaly o tom, co mají v krvi Romové, nebo že Žid zase ukázal co je zač...

Svoboda slova a názoru

V Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, se v Článku 17, odstavci 2 píše: „Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.“

Jsem téhož názoru. Ale pokud populace jako celek je tak nemocná, že ztratila elementární pojem slušnosti a respektu, aniž by tato slušnost a respekt jakýmkoli způsobem implikovala omezení té svobody, pak se domnívám, že si taková populace tuto svobodu nezaslouží a zcela zákonitě o ni tak nebo onak přijde.

Není teď třeba zdůrazňovat ani to, že článek 17 zmíněné Listiny se netýká nedávných historických událostí ani určitých chráněných ethnických skupin. Mám na mysli jiné události (nenamáhám se s odkazy, o všem jsme tu někdy mluvili):

- pokud nějaký umělec uspořádá protestní happening proti zneužívání dětí pedofilními kněžími v kostele, má být vykázán

- pokud nějaký umělec vystavuje akty ve výstavní síni, patřící voršilkám, které si to nepřejí, má být vykázán

- pokud nějaký umělec zobrazuje esesáky s židovskou hvězdou na rukávě ve výstavní síni, patřící židovské obci, má být vykázán

- pokud nějaký umělec protestuje proti sepětí vlády s církevním vedením rambajsem v kostele, má být vykázán

Ve shora uvedených případech žádným způsobem nepožaduji zákaz vyjadřování respektivních názorů jako takových! Do shora uvedené skupiny ovšem patří podle mě i Putin s hitlerovským knírkem, vyvěšený na liberecké radnici. Otázku vkusu a respektu ponechme stranou. Myslím, že pokud paní starostka nebo sdružení Dekomunizace považují Putina za Hitlera, mohou si podobný plagát pověsit na svůj dům a eventuální námitky ruského zastupitelství si s ním vyříkat sami. Pokud ale pověsí břitce satirický obraz na radnici, hovoří jménem občanů Liberce, přinejmenším. A domnívám se, že neoprávněně, neboť žádné referendum o Putinovi tam neproběhlo (to proběhlo jinde). Blb Ziegler pak může zkusit vyvěsit - ze svého vlastního okna! - plakát Netanyahua s hitlerovským knírkem! Pocítí omezenost platnosti nějakých lidskoprávních listin na vlastní kůži!

Zaujatost Britských listů

Samozřejmě, čtenáři Britských listů vědí, že ač se jedná rozhodně o jeden z lepších a objektivnějších serverů, jeho zaujatost je zřejmá. Naprosto směšných rozměrů nabývá, jedná-li se o Romy, takové články tam čtu jen pro pobavení.

Ale chtěl jsem vyjádřit jinou doměnku. V sérii článků o Ukrajině dnes zveřejnili Britské listy článek Juraja Mesíka, který kope za opačnou stranu, tedy za NWO. Chápu, v rámci objektivity nechali zaznít i "jiný hlas" než třeba hlas Daniela Vecelého. Ale - víte, nezlobte se, když článek začíná: "Invázia Putinovho Ruska do Ukrajiny svetu ukázala, že imperiálne dedičstvo cárov a komisárov v dnešnom Rusku žije a dobre sa mu darí", načež v druhé větě následuje výčet invazí Sovětského Svazu, pak ten článek už nečtu dál. Jeho ideologické brýle jsou jasné: Rusko, car, SSSR, kommunism, pravoslaví - to vše je jeden kýbl špíny, ze kterého může maximálně vyplavat jen jako ojedinělá perla nějaký ten židovský dissident nebo, v dnešní době, nějaký umělec, který se přitluče za koule k dlažbě nebo znesvětí kostel.

Protože takhle blbé a průhledně ideologické články diskreditují ten "jiný hlas", je zcela případné o objektivitě Jana Čulíka závažným způsobem pochybovat.

Pat Buchanan na Putinově straně

Nedávno jsem se v diskussích vyjádřil v tom smyslu, že momentálně ten, kdo nejvíc podporuje skutečně křesťanské (a potažmo židovské) hodnoty, je Vladimír Putin. Stejný názor má, zdá se, Patrick J. Buchanan, americká ikona paleokonservativismu.

Člověk někdy zírá, s kým se aspoň na chvíli octne na jedné lodi...

Aktualisace: Pat Buchanan už od r.2000 není členem Republikánské strany, takže jsem změnil zavádějící název postu. (Poděkování váženému panu Kreutzfeldovi)

Když komouš mluví rozumně

Myslím, že Dolejšova úvaha má hlavu a patu - víc než bláboly pisálků z Neviditelého psa.

Věrni zůstaneme!

Česká republika se rozhodla zachovat věrnost jedné z tradičních aktivit své kommunistické periody: universitě Patricka Lumumby. Na této "universitě" se cvičili "studenti" ze zemí Třetího světa pro záškodnický boj a vedení partisánské války za účelem svrhnout v domovské zemi stávající régime a nahradit ho prosovětským.

Jak píše Ondřej Šlechta, chystá Česká republika projekt: vznik institutu s předběžným názvem Centrum pro občanskou společnost, které by mělo "cvičit demokraty". Nevím jak vy, ale mne tato paralela udeřila do očí. Po zkušenostech s barevnými revolucemi a rozesíráním ze strany "neziskovek" v minulých letech to snad ani nejde jinak.

Šlechta v závěru článku píše:

Samotný záměr „cvičit demokraty“ zavání agresivitou a je to záměr krajně nešťastný. Znamená vlastně trochu přiznat, že demokracii je potřeba v takové zemi – mírně řečeno – popostrčit. Znamená to ignorovat staletí kulturního a historického vývoje, který byl pro zakořenění stabilních a vzorových demokracií potřeba. Znamená to demokracii redukovat na propagandistický prvek a účelový obušek, využívaný jako nástroj politiky jinými prostředky. Cvičit demokraty je ideální voda na mlýn režimům, jež libovolné neziskovky, protivící se státní moci, ocejchují jako „zahraniční agenty“.
Přitom právě události posledních několika let, ať jde o arabské jaro nebo nynější dění na Ukrajině, ukazují, že koncept již omšelých barevných revolucí selhal. Jejich zastánci buď fatálně neodhadli dynamiku a nepřipravenost společnosti na západní politické hodnoty (v případě arabského světa) nebo nejsou schopni odolat agresivním a reálpoliticky uvažujícím mocnostem, hájícím si své zájmy a nehodlajícím ustoupit ani o píď. V obou případech to přináší plody v podobě frustrace, destabilizace a další radikalizace, jak ukazuje „ukradení“ arabského jara islamisty nebo násilnosti a obsazování legitimních úřadů ve jménu „evropských hodnot“ na Ukrajině.

Český antikommunism zřejmě ztrácí poslední vazby s realitou

25. února proběhne celonárodní shromáždění k 66. výročí komunistického puče. Je správné připomínat si oběti kommunistické diktatury, stejně jako nacistické okupace, a ctít jejich památku. Ovšem pojmout takovou připomínku jako boj proti kommunistům, proti tomu, aby (cituji) "se děti ve škole učily, že Milada Horáková byla zavražděna právem", aby "se tato země čím dál více podobala zauralské despocii a severní Koreji" nebo "aby o všem v této zemi rozhodovali komunističtí politruci", to svědčí opravdu o nevšední odtrženosti od reality, o naprosté ignoraci geopolitických vztahů a toho, co se děje mimo českou kotlinu. Je to perfektně srovnatelné s tím, kdyby Češi za nacistické okupace pořádali demonstrace proti rakouské monarchii a skandovali, že nechtějí císaře pána.

Co se týče Formanova účelově perpetuovaného výroku, že kommunism je ostudou lidstva - myslím, že lidstvo má z ostudy kabát a kommunism je tak jeden jeho rukáv...

Kdo patří do lochu?

Tak jsem se dočetl, že na Semelovou podalo trestní oznámení hnutí ProtiAlt.

O soudružce Semelové se nemíním rozepisovat, každému je asi jasné, co si tak o ní můžu myslet, nicméně i ona má právo na své v mých očích nehorázné názory. Říkám si ale, co je to za fašouny tenhle ProtiAlt. Zagooglil jsem a ejhle: "Vznikli jsme jako názorová opozice k levicovým hnutím omezujícím svobodu jednotlivce". Promnul jsem si oči, ale je to tak: o potlačení svobodného vyjádření názoru se tu snaží skupina, která má v programmu bojovat proti hnutím, omezujícím svobodu jednotlivce! Kristepane, tohle je fakt možné jen v Kocourkově! Říkám si, co je tohle za pitomou partu? A na mou věru: čestný předseda mi už jednou vyrazil dech. Další prosťáček Petr Paulczyňski si kdysi naběhl, když na svou website vyvěsil vtipy, které byly rozhodujícími kruhy shledány jako antisemitské. Z ostatních členů znám jenom Jana Vidima, který dokresluje kolorit.

Jsem zvědav, jestli někdo podá trestní oznámení na Lucii Kollárovou za schvalování násilí a podporu hnutí, jež FBI zařadila na seznam terroristů. Násilí tuto krasavici evidentně bunsíruje.

A tak zase příležitost k anketě:

a) Do lochu patří obě dvě husy

b) Do lochu nepatří žádná z těch hus

c) Do lochu patří jen Kollárová, Semelová ne

d) Vodník je antisemitské hovado, protože každému slušnému člověku je okamžitě jasné, že do lochu patří pouze Semelová a Kollárová je príma holka

Kořeny švýcarské demokracie a trocha konspirace jako bonus k tomu

Ideál Švýcarska se vznáší nad moderním českým státem od jeho počátku. Už Edvard Beneš byl diskrétně tázán spojenci, zda- li na novém československém území dokáže vybudovat stát švýcarského střihu, v němž by byly všechny národnostní skupiny uspořádány v rovnoprávném postavení se zajištěným rovným hlasem. Beneš přikývnul, ovšem časem se ukázalo, že jeho politický vliv není tak silný, aby toto dokázal prosadit (předpokládejme že opravdu chtěl) a nová repulika se dostala do víru národnostní nesnášenlivosti (zde opět odstupme od problémů „kdo za to mohl“, to zde není důležité).

Idea „druhého Švýcarska v srdci střední Evropy“ se pak objevovala jako vidina za všech pohnutých okamžiků. V roce 1968 byla akcentována politická stránka švýcarského vzoru (začalo se mluvit i o československé neutralitě), zatímco v polistopadové době, nadějné éře „ekonomického tygra“, se z alpského vzoru separoval spíše ekonomický úspěch a zcela vážně se začalo uvažovat o možném dostižení Švýcarska v bodech blahobytu a prestiže.

Ale k věci. Před pár lety jsem navštívil kantonální muzeum v Glarusu a tam jsem se od místního kurátora sbírky dověděl toto:

Ranná (ale i pozdější, vrcholná) švýcarská „demokracie“ (záměrně v uvozovkách) neznala vázaný mandát, který byl tedy volný. To znamenalo, že do čela vedení obce mohl být zvolen opravdu kdokoliv, ovšem tento kdokoliv mohl svůj mandát dále převést na třetí osobu. Samozřejmě hned na začátku tohoto uspořádání se vytvořily kliky bohatých a vlivných rodin (dnes bychom řekli lokálních mafií), které s generacemi propracovaly svůj vliv v obcích natolik, že v nich vládly po celá staletí. A to velmi jednoduše: volby byly opravdu demokratické, ale hned po nich přišly místní elity k nově zvolenému představiteli s neodolatelnou nabídkou odkoupení mandátu. A, slovy onoho kurátora, není znám případ, že by oslovený tuto nabídku odmítnul (obvykle vládl přiměřeným pudem sebezáchovy). Takže ať jste zvolili kohokoliv, nakonec na obecním úřadě zasedli vždy ti sami lidé. S kupčením s mandáty se přestalo až s rozvojem médií, kdy bylo jasné, že doba zraje a staré prostředky začínají zaostávat a že při ruce je mnohem elegantnější nástroj, nežli přímý nátlak- mediální „čistá“ manipulace.

Na závěr slíbená konspirace: něco o švýcarském symbolu, kříži (to jsem pochytil také v glaruském muzeu) a o jedné z teorií o vzniku tamějších bank.

Bílou pásku s červeným křížem začali pro odlišení nosit švýcarští žoldnéři, ovšem nešlo o kříž s pravoúhlými rohy, ale takový, jehož vrcholy byly „rozštípnuté“. Ano, tušíte správně, je to tento symbol. Časem museli obrátit barvy podloží a kříže, aby se nepletli se svými skutečnými „majiteli“, templáři a maltézany.

K tomuto spojení se traduje i jeden z způsobů, jak vznikaly švýcarské banky. Evropou se tehdy toulaly skupiny žoldnéřů, táhnoucí že západu na východ a z severu na jih a ti z části museli při své cestě vždy přejít prez švýcarské území. A jelikož byla doba nejistá a spousta z nich byla v tísnivé situaci, ponechávali část svého majetku buď u bohatých sedláků, anebo přímo u obcí s tím, že si ho někdy později (třeba při zpáteční cestě) výzvednou. Alpská údolí měla dvě velké výhody: jednak nebyla frekventovaná a nějaké plošné plundrování tu z geografických důvodů nebylo možné a druhak si švýcarské obce vypěstovaly velký kredit, neboť svěřené majetky nezpronevěřily a na vyžádání svému partnerovi opravdu po čase vydaly zpět.

Ovšem , byl tu jeden háček: klient si svůj svěřený majetek musel vyzvednout do určité doby (teď si nepamatuji, jestli to bylo 20 anebo 30 let, zkrátka šlo o generaci). A jak známo, úmrtnost byla tehdy vysoká a tak majetky mnoha rytířů propadly a staly se základním kapitálem mnoha budoucích bank.

Za pozornost děkuje

Embéčko

Ještě jednou quenelle: deja vu vrcholících totalitních régimů

Tento článek mne zaujal urválkovskou dikcí a nepokrytě fašisujícím obsahem, takže ještě poznámečku k nakousnutému thematu. Z historie quenelle je jasné, že to ani jinak dopadnout nemohlo, když reakce sionistů tentokrát vykázala přímo nadstandardní hysterii.

Opakuji: jste varováni! Neukazujte nikomu, jak krátký rukáv má vaše košile! Neboť ti, které nesmíme jmenovat, vědí lépe než vy, co tím myslíte!

Poučení pro Peterse XV: další políček konstruktivismu

Právníci, přesnejí řečeno někteří právníci, mají zřejmě potíže pochopit, že konstruktivistické svévolné vytváření žádoucí reality pomocí svévolně applikované terminologie je snad možné v obskurním světě jurisprudence, v reálném životě je ale zoufale mimo mísu. Tak například Petersovo klokotání o tom, že radar je obranný prostředek, navzdory nesčetným argumentům a upozorněním, že tomu tak není, byť se to tak tváří, nyní vyvrátili sami Američané.

Příspěvek rovněž doplňuje nově vzniklou debatu o radaru.

Něco o Soči - na přání váženého pana Kreutzfelda

Nebude to přímo o Soči, ale zaujalo mne to a tak se s Vámi o tom podělím.

Nemaje doma radio ani televisi, zaslechl jsem to náhodou onehdá v práci. Zprávy v rozhlase i v televisi předchází a následuje několik minut reklam. Ještě před nimi je občas umístěno nějaké zvláštní nebo naléhavé sdělení holandské vlády. A dnes jsem zaslechl (na půl ucha) něco v tom smyslu, že se blíží zimní olympijské hry v Soči, bude radost a kracht durch freude a že se tedy občané a aktivisté tímto zdvořile žádají, aby se po čas konání her zdrželi všech protestů a akcí kolem lidských práv v Rusku a aby respektovali olympijské hry jako čistě sportovní událost.

Hle hle hle hle hle! řekl jsem si. Copak se to děje? Nizozemsko, vedle České republiky nejposlušnější pejsek NWO v Evropě, drze sabotuje boj za lidská práva v Rusku? Sabotuje úsilí všech poctivých lidí o svobodu pro LGBTisty, tedy svobodu vyznávat, propagovat a šířit svou orientaci, ať už je jakákoli? Staví se do cesty rusofobní frontě, representované např. Pussy Riot, které zde usilovaly o přesný opak? Holanďani mají neobyčejně dobrý čuch. Copak je motivuje k tomuto druhu zlobení Velkého rusofobního homosexualistického bratra? Nestačí jim, že tam posílají krále, královnu, premiéra a ministra sportu? Za jaký jidášský groš či mísu čočovice zrazují "židokřesťanské" hodnoty? Že by ruský plyn?...