Za to Vy mne, Vodníku, překvapujete, jak přesvědčený kalvinista jste. Nechtěl byste zpověď nahradit vyznáním před celým sborem? Slušný člověk přeci nemá co skrývat.
Tady došlo k něčemu hrozně podivnému. Ale je to logické. "Revoluce" (ve skutečnosti restaurace, a to čtvrté cenové skupiny) zavrhla komunismus, a to i s kořeny. Jenomže se zjistilo, že těch kořenů komunismu bylo mnohem víc než jsme se to tenkrát učili (tuším Hegelova filosofie, a ty další dva jsem zapomněl, ale to je jedno). A byly mnohem hlubší než by se zdálo. Patří k nim humanismus, smysl pro spravedlnost, a dalo by se pokračovat. Není tedy divu, že ti, kdo brali - co vlastně, rozum to není - asi ideologii až po restauraci, toto všechno postrádají. A tak jsou schopni se dopouštět myšlenkových pochodů, které není možno přeložit do jiného jazyka a pro nás, kdo jsme o pár let starší, to je také naprosto nepochopitelné.
Vodníku, jsem rád, že jsme si vyjasnili, že jste kalvinista. Jen bych Vás chtěl upozornit na to, že bohužel ne zcela jasně chápete základní právní pojmy. Ten, kdo něco neudá, není spoluviník, nýbrž pouhý neoznamovatel, neboť nemá žádné účastenství na takovém před tím spáchaném trestném činu. Došlo k němu tak jako tak.
Vy si pletete právo a život, příteli. Pokud někdo neudá aktivního pedofila, má morální spoluzodpovědnost za všechny další zneužité nebo znásilněné děti. Michálek, kdyby celou věc neoznámil, měl by morální spoluúčast na krádeži 500 mil korun, třebas vy, právníci, to hodnotíte jinak. Pokud je pro Vás příčetný (rozuměj: ne právnický) přístup k životu "kalvinismem", pak jsem "kalvinista" nejen já, ale asi i většina mých známých; popravdě řečeno, nenapadá mne vedle Vás už žádná jiná výjimka, kromě vedení ODS a presidenta Klause.
Pokud někdo neudá zloděje, má morální spoluzodpovědnost za všechny další okradené, pokud někdo neudá popírače holocaustu, má morální spoluzodpovědnost za všechna traumata přeživších.
Otázka, zda udat či neudat se přece rozhoduje na základě toho, zda daný čin člověk považuje za nebezpečný, nemorální ... a do jaké míry hrozí např. recidiva. Pokud to neudělá, bude si potom říkat, že mohl zabránit další činnosti a neudělal to, tedy nutně bude cítit jakousi vinu.
Tj. lapidárně řečeno, uvidím-li žháře-pyromana zakládat požár, je v mém nejvlastnějším zájmu mu v jeho činnosti zabránit. Tj. nejjednodušší je jej udat a poté usvědčit. Podobně v oblasti násilí nebo korupce. Pokud se slušní lidé nebudou angažovat, o to víc místa budou mít parchanti.
Naopak, pokud považuji zákon za pitomý, je na místě neutralita.
Bych rekla, ze je treba pragmaticky rozlisovat v procesu nahlasovani. Udavac je osoba-pricina. Udani je nasledek-akce, ciliz jsou to dva rozdilne pojmy. Udani a nahlasovani autoritam jako takove je nutna aktivita pro beh kazde fungujici demokraticke spolecnosti, obrana proti zlocinnosti v pritomnosti a varovani pro budoucnost (deterrent).
Podle moralni pricky pak dale rozlisujeme, zda byl cin udavace moralne zastoupeny. Zda se konal na zaklade uslechtileho podnetu, nebo udavac udaval z jinych duvodu, kvuli majetku, zavisti, nebo ze msty. V totalitarnich rezimech prevladaly negativni duvody pro udavani spoluobcanu a proto se domnivam, ze se v lidech zahnizdil hluboky odpor proti udavaci, coz je pricina, nikoli nasledek. Prave tim nasledkem (udani-nahlaseni) se lisi od sebe svobodne a diktatorske systemy. V demokracii se udani, tedy nasledek, overi a udana osoba po vysvetleni nemusi byt nutne stihana zakonem. Udani se zrusi, oproti nacismu nebo komunismu, kde nasledek udani byl povetsinou znicujici. Az po vysetreni udani a zda bylo opravnene, zda skutecne slo o trestni cinnost, teprve pak by se melo zacit rozhodovat o neoznameni nebo neprekazeni trestneho cinu.
Myslím, že je to otázka čistě osobního postoje, vlastního žebříčku hodnot. Co píše zákonodárce je podstatné vědět jen proto, aby se měl člověk připravenou vlastní únikovou cestu, jak se z nátlaku zákonů vyhnout. Zákony byly na světě už různé, inkviziční, norimberské, bolševické, "demokratické"... Jestliže cítíte, že něco děláte špatně, ale v souladu s momentálně platným právem, žádný zákon vás neochrání před sebou samým.
Prvni vetu Capitane mate presne: Myslím, že je to otázka čistě osobního postoje, vlastního žebříčku hodnot.
Jestliže cítíte, že něco děláte špatně, ale v souladu s momentálně platným právem, žádný zákon vás neochrání před sebou samým. Nejaky vyssi zakon kvality homosapinse? cha cha cha Je zajimave ze takove pocity mohou zmitat dusi prosteho ovcana, (capitane nejen prosteho nekdy i slozitejsiho) kdyz vidi jak maji zebricek hodnot nastaveny vladci sveta, od majitelu FEDu toho financniho vredu az po vladu posledni co hlida veci prizemni, fsech tech co zakonem si ochranili co nezakonne uchvatili. Ochrana pred sebou samym, psana je uz v desateru nepokrades nevosukas nepozadas manzelky blizniho sveho ani statku jeho.... Mocni sveta na to serou na co sahnou to si berou pak o drobky se mali perou Soucasny to obraz sveta po svete pravdy lasky davno veta.
Petersi, Vy vyjadřujete ve vší vážnosti všechno to, z čeho si Hořejší dělá srandu!
OdpovědětVymazatHořejší pro mne není naprosto žádnou autoritou.
OdpovědětVymazatTady přece nejde o authoritu. Ani o tu morální ne, i když by bylo potřeba, aby Vám někdo otevřel oči, protože plkáte přímo děsně!
OdpovědětVymazatZa to Vy mne, Vodníku, překvapujete, jak přesvědčený kalvinista jste. Nechtěl byste zpověď nahradit vyznáním před celým sborem? Slušný člověk přeci nemá co skrývat.
OdpovědětVymazatShame on me! Držet basu s taškáři nebo dokonce chránit aktivního pedofila je mnohem úctyhodnější, viďte?
OdpovědětVymazatTady došlo k něčemu hrozně podivnému. Ale je to logické. "Revoluce" (ve skutečnosti restaurace, a to čtvrté cenové skupiny) zavrhla komunismus, a to i s kořeny. Jenomže se zjistilo, že těch kořenů komunismu bylo mnohem víc než jsme se to tenkrát učili (tuším Hegelova filosofie, a ty další dva jsem zapomněl, ale to je jedno). A byly mnohem hlubší než by se zdálo. Patří k nim humanismus, smysl pro spravedlnost, a dalo by se pokračovat. Není tedy divu, že ti, kdo brali - co vlastně, rozum to není - asi ideologii až po restauraci, toto všechno postrádají. A tak jsou schopni se dopouštět myšlenkových pochodů, které není možno přeložit do jiného jazyka a pro nás, kdo jsme o pár let starší, to je také naprosto nepochopitelné.
OdpovědětVymazatTak to Vodníku napište otevřeně, ať víme, na čem jsme: "Pokládám za povinnost udat, najmě korrupčníky nebo pedofily."
OdpovědětVymazatSamozřejmě. Kdo o něčem takovém ví a nepodnikne kroky k nápravě (v dané cause je domluva zcela absurdní představa), stává se spoluvinníkem.
OdpovědětVymazatVodníku, jsem rád, že jsme si vyjasnili, že jste kalvinista. Jen bych Vás chtěl upozornit na to, že bohužel ne zcela jasně chápete základní právní pojmy. Ten, kdo něco neudá, není spoluviník, nýbrž pouhý neoznamovatel, neboť nemá žádné účastenství na takovém před tím spáchaném trestném činu. Došlo k němu tak jako tak.
OdpovědětVymazatVy si pletete právo a život, příteli. Pokud někdo neudá aktivního pedofila, má morální spoluzodpovědnost za všechny další zneužité nebo znásilněné děti. Michálek, kdyby celou věc neoznámil, měl by morální spoluúčast na krádeži 500 mil korun, třebas vy, právníci, to hodnotíte jinak. Pokud je pro Vás příčetný (rozuměj: ne právnický) přístup k životu "kalvinismem", pak jsem "kalvinista" nejen já, ale asi i většina mých známých; popravdě řečeno, nenapadá mne vedle Vás už žádná jiná výjimka, kromě vedení ODS a presidenta Klause.
OdpovědětVymazatPokud někdo neudá zloděje, má morální spoluzodpovědnost za všechny další okradené, pokud někdo neudá popírače holocaustu, má morální spoluzodpovědnost za všechna traumata přeživších.
OdpovědětVymazatOtázka, zda udat či neudat se přece rozhoduje na základě toho, zda daný čin člověk považuje za nebezpečný, nemorální ... a do jaké míry hrozí např. recidiva.
OdpovědětVymazatPokud to neudělá, bude si potom říkat, že mohl zabránit další činnosti a neudělal to, tedy nutně bude cítit jakousi vinu.
Tj. lapidárně řečeno, uvidím-li žháře-pyromana zakládat požár, je v mém nejvlastnějším zájmu mu v jeho činnosti zabránit. Tj. nejjednodušší je jej udat a poté usvědčit. Podobně v oblasti násilí nebo korupce. Pokud se slušní lidé nebudou angažovat, o to víc místa budou mít parchanti.
Naopak, pokud považuji zákon za pitomý, je na místě neutralita.
Jenže je třeba lišit trestný čin neoznámení trestného činu a trestný čin nepřekažení trestného činu.
OdpovědětVymazatBych rekla, ze je treba pragmaticky rozlisovat v procesu nahlasovani.
OdpovědětVymazatUdavac je osoba-pricina. Udani je nasledek-akce, ciliz jsou to dva rozdilne pojmy.
Udani a nahlasovani autoritam jako takove je nutna aktivita pro beh kazde fungujici demokraticke spolecnosti, obrana proti zlocinnosti v pritomnosti a varovani pro budoucnost (deterrent).
Podle moralni pricky pak dale rozlisujeme, zda byl cin udavace moralne zastoupeny. Zda se konal na zaklade uslechtileho podnetu, nebo udavac udaval z jinych duvodu, kvuli majetku, zavisti, nebo ze msty.
V totalitarnich rezimech prevladaly negativni duvody pro udavani spoluobcanu a proto se domnivam, ze se v lidech zahnizdil hluboky odpor proti udavaci, coz je pricina, nikoli nasledek.
Prave tim nasledkem (udani-nahlaseni) se lisi od sebe svobodne a diktatorske systemy.
V demokracii se udani, tedy nasledek, overi a udana osoba po vysvetleni nemusi byt nutne stihana zakonem. Udani se zrusi, oproti nacismu nebo komunismu, kde nasledek udani byl povetsinou znicujici.
Az po vysetreni udani a zda bylo opravnene, zda skutecne slo o trestni cinnost, teprve pak by se melo zacit rozhodovat o neoznameni nebo neprekazeni trestneho cinu.
Myslím, že je to otázka čistě osobního postoje, vlastního žebříčku hodnot. Co píše zákonodárce je podstatné vědět jen proto, aby se měl člověk připravenou vlastní únikovou cestu, jak se z nátlaku zákonů vyhnout. Zákony byly na světě už různé, inkviziční, norimberské, bolševické, "demokratické"... Jestliže cítíte, že něco děláte špatně, ale v souladu s momentálně platným právem, žádný zákon vás neochrání před sebou samým.
OdpovědětVymazatPrvni vetu Capitane mate presne:
OdpovědětVymazatMyslím, že je to otázka čistě osobního postoje, vlastního žebříčku hodnot.
Jestliže cítíte, že něco děláte špatně, ale v souladu s momentálně platným právem, žádný zákon vás neochrání před sebou samým.
Nejaky vyssi zakon kvality homosapinse?
cha cha cha
Je zajimave ze takove pocity mohou zmitat dusi prosteho ovcana, (capitane nejen prosteho nekdy i slozitejsiho) kdyz vidi jak maji zebricek hodnot nastaveny vladci sveta, od majitelu FEDu toho financniho vredu az po vladu posledni co hlida veci prizemni, fsech tech co zakonem si ochranili co nezakonne uchvatili.
Ochrana pred sebou samym,
psana je uz v desateru
nepokrades nevosukas
nepozadas manzelky blizniho sveho
ani statku jeho....
Mocni sveta na to serou
na co sahnou to si berou
pak o drobky se mali perou
Soucasny to obraz sveta
po svete pravdy lasky davno veta.