neděle 9. prosince 2012

Básníci

„Básnickou“ sérii jsem stejně jako Ženu za pultem nebo Majora Zemana shlédl poprvé někdy kolem r. 2003, když vznikl poslední díl. Nabyl jsem pocit, že pro řadu lidí představuje i přes svou průměrnost až podprůměrnost důležitý kulturní fenomen, zejména první tři díly. A přes řadu nedostatků je to přece jen materiál, na kterém lze o české společnosti a jejím vývoji leccos vypozorovat.

Cyklus o Štěpánkovi Šafránkovi (Pavel Kříž) a jeho kamarádovi Kendym (David Matásek) začal vznikat až 3 roky po mé emgraci a jako většina ostatních ho rozděluji na dvě části: první tři „totalitní“ díly, které popisují svět, jenž znám pouze zprostředkovaně a nebo vůbec a dva díly polistopadové, které popisují svět, jenž znám pouze zprostředkovaně a nebo z občasných návštěv. Proto prosím čtenáře o shovívavost k pohledu emigranta a poznámky & korrektury jsou vítány.

Jak svět přichází o básníky (1982) První díl celého cyklu mi připadá s přehledem nejblbější a reálnému životu nejvzdálenější (vycházeje z toho, že raná 80. léta se od pozdních 70., která jsem znal, zas tolik nelišila). Nikdy jsem nepochopil, proč stupidní příběh o tom, jak maturanti za závěr gymnasijní docházky secvičují a sehrají divadlo, dal zrod tak úspěšnému cyklu; ani nevkus průměrného socialistického konsumenta není dostatečným vysvětlením. Přesto pro řadu lidí z generace Husákových dětí byl jakousi jejich variantou Starců na chmelu. Paradoxně jediná postava, která má něco společného s realitou, mi přijde odborový referent a odpudivý idiot Emil Nádeníček (Oldřich Navrátil). „Borůvka“ (Miroslava Šafránková), Štěpánkova „první“, která si Nádeníčka vezme za muže (jak se dovíme na začátku druhého dílu), tím coby postava nabývá rovněž opovrženíhodných rysů, naštěstí se už v příběhu neobjeví. Napadlo mne, zda název filmu není jinotaj: svět přichází o básníky tím, že v socialismu jsou donuceni veršovat pouze svým láskám nebo tvořit v rámci socialistických mantinelů.

Jak básníci přicházejí o iluze (1984) V pokračování prvního filmu odchází Štěpán studovat do Prahy. Studium mediciny a život na koleji znám z autopsie z let 1976-1977 v Hradci Králové. Tehdy se na medicinu bez protekce nikdo nedostal (prý se dávaly klíčky od auta), jak to zařídila Štěpánkova maminka (Míla Myslíková) se pochopitelně nedovíme. Filmová režie, na kterou nastupuje Kendy, byla ještě protekčnější, ovšem z prvního dílu víme, že Kendyho tatínek (Adolf Filip) je papaláš a tak se nedivíme. Ovšem my, kteří jsme byli nějakým způsobem konfrontováni s problematikou professionálního hraní popu/rocku v 70. letech, těžko uvěříme tomu, že v r. 1984 si už student Kendy mohl jen tak mírnyks tírnyks přivydělávat hraním po barech nebo Štěpánek psaním textů pro Gottlieba – že by se situace za 5 let tak dramaticky změnila? Paradoxní a úsměvná je – při nelítostných mantinelech bolševické censury – totální absence současné politické korrektnosti: „Mireček“ (Joseph Dielle) z Bujumbury (to není vymyšlená díra, nýbrž hlavní město republiky Burundi) je vylíčen zcela bezelstně se všemi černošskými stereotypy jako polozvířecí samec, který se chodí „nabíjet“ ke kolejní kurvičce Vendulce „Utěšitelce“ (Eva Jeníčková), což je, paradoxně, relativně životná a sympathická postava. Passage o tom, že „znesvětil“ moravský kroj tím, že si ho oblékl, by dnes v žádném případě neprošla! Konečný osud Štěpánkovy nové lásky „Jeskyňky“ (Adriana Tarábková) je bohužel rovněž dost realistický: před básnickou romantikou dává přednost zabezpečené budoucnosti po boku gaunera doktora Fasta (Jiří Štěpnička). Název filmu je tedy výstižný.

Jak básníkům chutná živor (1987) Shodnu se s celou řadou kommentátorů, že tento díl, s odpovídajícím názvem, je z celého cyklu nejzdařilejší (čti: nejméně pitomý). Natočen 3 roky po předcházejícím líčí ovšem události, které se musely odehrát minimálně po 6 letech. Jestliže Štěpánek nastupuje v r.1987 po absolventské vojně do práce, tak úvodní scéna – promoce – se musela odehrát v r.1986, čili Štěpán Šafránek musel začít studium v r. 1980. Děj prvního dílu je tedy nutno antedatovat do r. 1979-80, druhého do r.1980-81 (za předpokladu, že Štěpánek nepropadl); to ovšem v normalisačním „bezčasí“ nepředstavuje žádný problém. Roztomilá je postava sestry Toničky (i přes občasnou křečovitost, např. v adoraci Karla Gotta), skvěle zahraná Janou Hlaváčovou, životně působí i doktor Sahulák (Tomáš Töpfer), zlodějíček Lorenc (Stanislav Zindulka), kšeftař Karabec (Ondřej Vetchý, který se mihl i v druhém dílu); nikdy nezklame Rudolf Hrušínský (v miniroli „Píšťalčina“ otce). Naopak nepříliš důvěryhodně působí vulgární saniťák Písařík (Pavel Zedníček). Absurdní leč (běda!) reálnou postavou je idiotský snoubenec „Píšťalky“, učitel Hájek (Rostislav Kuba) - znám řadu takových typů, zejména zde, v Holandsku, kde to lze s trochou přehánění považovat za téměř standard. Ve stejném roce vznikl Bony a klid, Proč? - totalita se tehdy začínala nachylovat a tak je cynism, zkorumpovanost a amoralita socialistické společnosti líčena stále otevřeněji: výlet s Honzou (Karel Roden), Vendulkou a Mirečkem za Venošem (Václav Svoboda) do sklípku je podmalován touhou po valutách a konexích „na Západě“. Možná, že oblíbenosti filmu prospěl i happy end: „Píšťalka“ (Eva Vejmělková) od Štěpánka na konci neodchází. Zatím...

Konec básníků v Čechách (1993) je podle kommentářů nejméně oblíbený z celého cyklu. Pamatuji si, že mě osobně překvapil nedostatek nadšení tvůrců filmu z pádu totality a rozkvětu svobodného života v demokracii - zřejmě do toho už tehdy viděli lépe než většina ostatních, protože explosi kapitalismu a tržního myšlení líčí dost sarkasticky. Osobně ho rozhodně za nejhorší nepovažuji. Řada postav nepostrádá životnost. Realistické je i to, jak odpudivé charaktery dělají kariéru – Karabec má byznys, Sahulák je ředitelem, bývalý socialistický ředitel (Josef Větrovec) je ředitelem obskurního sanatoria, kde Štěpánka přijímá nechutné doktorské macho, skvěle zahrané mladým Markem Vašutem, saniťák Písařík je „věhlasným léčitelem“. „Píšťalka“, jak se dovídáme, samozřejmě Štěpánka opustila. Setkání s ní a s „Jeskyňkou“ (obě jsou již matkami) patří k těm smutnějším momentům ve filmu. Do děje se z prvního dílu vrací servírka Vránová (Lenka Kořínková, která se tehdy stejně jako P. Kříž vrátila z emigrace) coby Kendyho manželka a Emil Nádeníček, ovšem bez „Borůvky“ (její nevysvětlené zmizení z příběhu považuji za největší trhlinu v dějové konsistenci). Za trapné je nutno považovat sokolské blbnutí celého městečka - při návratu ožralého Štěpánka domů se v cyklu vůbec poprvé objeví policajti, což budiž dokumentací nereálnosti prvních tří dílů, kde se neobjeví fízl ani jednou. Název tohoto filmu je nejpřípadnější: ve světě komerce poesie skutečně umírá a degeneruje v reklamu.

Jak básníci neztrácejí naději (2003) Jestliže název předchozího filmu byl výstižný, u tohoto filmu je tomu naopak: jakou naději? Nebo mají authoři na mysli druhou mízu? Zdá se, že ten, kdo neztrácí naději, jsou tvůrci cyklu, kteří zkoušejí přidávat stále nová pokračování. Já ho osobně vidím jako normální současný český film, ne příliš zdařilý; z té „básnické“ romantiky a poesie, kterou se snad někdo mohl opájet v prvních třech dílech, už tam nerozeznávám nic. Štěpánka (kterému zemřela maminka) opouští po deseti letech lekárnice „Popelka“ (Tereza Brodská), u které našel osobní štěstí v předešlém dílu, a nastěhuje se k němu Kendy (v rozvodovém řízení). Sahulák mu předává ředitelství, což ale Štěpánek tváří v tvář té špíně, kterou to obnáší, neunese. Honza, Mireček ani Venoš se už bohužel neobjevili ani ve čtvrtém dílu, o to větším rozčarováním je návrat Vendulky „Utěšitelky“: z roztomilé karierní kurvičky se stala cynická karierní kurva, která jede bezostyšně v millionových podvodech. Setkáváme se ještě i s Toničkou, Písaříkem a několika dalšími postavami, jinak děj zaplňují právníci, politici, byznysmeni, podvodníci, byrokrati a pár krasavic – Štěpánkova „nová“, Anička (Michaela Badinková), sousedka Madame Krásná (Adriana Sklenaříková) – avšak naději jsem žádnou nezaregistroval.

Nevím, natočí-li Dušan Klein ještě Jak český stát připravil básníky o důchod. Zdá se, že se těmi prvními třemi díly nějak něčím (nevím jak a čím) trefil do pocitů tehdejší mládeže, v té poslední fasi normalisace. To, co tehdy tak zapůsobilo, ale ztratilo mimo normalisační kontext svou poesii, svůj smysl. Další Básníci se zřejmě po revoluci točit nedají – nebo dají, ale vznikne už něco zcela jiného; to ostatně bezděky potvrzují negativní hodnocení čtvrtého a pátého dílu cyklu. Mně osobně se na celém cyklu nejvíc líbí to, že ti samí Kříž a Matásek, kteří v prvním díle hrají maturanty, vystupují i po 21 letech v posledním dílu jako zralí muži. Podobně i Míla Myslíková (1. až 4. díl), Josef Somr (1. - 5. díl), Eva Jeníčková (2., 3. a 5. díl), Jana Hlaváčová nebo Pavel Zedníček (3. – 5. díl) a další, které vidíme v rozpětí 10 – 20 let (to se mi mimochodem líbilo i na filmech o Tarzanovi v podání Johnnyho Weissmullera, kde se vyskytují stejní herci v r. 1932 až 1948 - například Tarzanův syn Johnny Shefield poprvé v r.1939 jako osmiletý kluk a naposled v r.1947 jako šestnáctiletý adolescent). Mimo to ovšem nemohu Básníky doporučit jinak než jako Zemana nebo Ženu za pultem – jako studijní materiál pro zasvěcené. Nezasvěcenému naservírují (přinejmenším ty první tři nejpopulárnější díly) pouze uměle zfalšovanou scenerii, jež nemá s realitou té doby téměř nic společného. To lze ale směle prohlásit i o řadě dalších oblíbených a kvalitnějších českých filmů z té doby – Vesničko má, středisková, S tebou mě baví svět, filmy Svěráka a Smoljaka. – kde se mísí realistický obraz se lží a propagandou. Na druhou stranu, je-li jedna upřímná, musí si položit otázku, zda tomu u současných filmů, glorifikujících odpor proti totalitě, není náhodou docela podobně.

44 komentářů:

  1. Básníci, Vodníku, to je mezi lidmi mé generace kult, kterému jsem nikdy nerozuměl, zvlášť když mu podléhali i jinak velmi inteligentní lidé, jako můj spolužák z mathfysu, jinak výborný programátor (na důvod se ho již zeptat nelze, bohužel, zemřel v necelých třiceti letech na leukemii).

    Asi je Šafránek vhodným typem pro identifikaci. Všimni si, že je to postava s téměř nulovou sebeúctou, která se podmínkám tak nějak počesku přizpůsobuje a "přežívá". Ach jo…

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Záleží na tom, co myslíš tou sebeúctou. Takovou tu germánskou, jak si Němci váží jeden druhého, tu postrádám rovněž, ale netrpím zas (aspoň myslím) kvůli tomu nějakými komplexy méněcennosti. Přesto se se Šafránkem (a de facto s nikým z toho cyklu) nedokážu identifikovat.

      Vymazat
    2. Já se s tim neidentifikuju vůbec, řek bych že je to celý upečený pro mladší ročníky (cca 65 a dál) a už první kus mi přišel tak blbej, že jsem žádnej další neriskoval ;-)

      Vymazat
    3. Jonáši, mně je záhadou i to, jak se s tím mohou identifikovat i ty mladší ročníky. Ani místní kommentátoři Gogo a Starý pán mi nepřinesli mnoho světla do temnot tápání.

      Vymazat
    4. Čo také si súdruh Vodník predstavujete pod oným "identifikovať"?

      V nějakých 13 letech se dívat na tápání mladého Šafránka a říkat si jaké to asi bude, až budu maturovat já a nastoupím na VŠ, jestli tam budou taky takoví pitomci a Vendulky (tady jsem měl ale jasno, elektrofakulta byla téměř prosta ženského elementu).
      Příjemná byla např. absence SSM - i když to bohatě vynahradilo to prdlé divadlo.

      Co kdybys Básníky srovnal s dnešními komediemi pro podobnou věkovou skupinu... já se bojím, že bys je ještě vzal na milost coby intelektuální zábavu. (Krokodýli, raft/snb-áci, nebo zahraniční o vtipných panicích)


      Vymazat
    5. No že já jsem v těch 70. letech žil (i na té fakultě) v podstatně jiném světě než soudruh Šafránek a potkával úplně jiné lidi než v tom filmu (čest výjimkám). Absence SSM ve filmu je sice příjemná, ale právě ta např. nemá s tehdejší realitou, kde SSM bylo všudypřítomné, nic společného.

      Ty nové komedie neznám, ale že to u současných filmů obecně nebude vždy až zas tak lepší, to přece připouštím v poslední větě textu.

      Vymazat
    6. No já v nějakym buse z lyžování "nuceně" shlédl před časem nějakej snad úspěšnej film "Rebevolové" od Renče, co kromě reklam na Nestlé páchá prej i nějakej novej promo pándán pro Zemana .. a od tý doby vim, že ani ti Básníci nejsou konečná. Kdepak .. jo, Starci byli svym způsobem naivní a blbý úměrně době, ovšem tyhle stačky jsou zas blbý úměrně pokroku, kterej od tý doby nastal. A s Hárem nebo i filmovym Džízusem se nedá srovnávat skoro nic, a to ani z americký muzikálový produkce.
      Ovšem já jsem zastydlej retro-levičák, co nemá o současný špičkový lidový gultůře ani šajna .. já snad možu i toho Suchýho, pokud zrovna nehraje v reklamě na Lanzu bílou ;-)

      Vymazat
    7. A teď jsem si všim, že ta klíčová formulace bude asi, Vodníku, právě to "že jsem .. žil .. v podstatně jiném světě než soudruh Šafránek a potkával úplně jiné lidi než v tom filmu" -- von ani svět Starců či Hára taky neni tak docela skutečnej, ale jsou to stejně jak v pohádkách či literatuře obecně tak trochu "světy o kterých se dá snít", zatimco o tom sajrajtu snad ani náhodou. Třeba se Husákovic děti snít nenaučily, nebo maj ty sny opravdu takhle divoký.

      Vymazat
    8. No Vodníku, on se Vám Starý pán do toho ani moc světla vnést nepokoušel. O Básnících jako takových jsem se nevyjadřoval téměř vůbec. Já reagoval pouze na dva body:
      1. Bez tlačenky to nešlo.
      2. Starci byli super.

      Identifikovat se a hledat si hrdinu: co je to za klišé? Od Vás bych to ještě pochopil, ale nechápu to u TP, který stále razí konservatismus metternichovského stylu, ale pak když má postavu, která se "jen přizpůsobuje a přežívá" (tedy přesně tak, jak to František Dobrý a Clemens Krásný chtěli), tak nad tím vzdychá "ach jo". Jako by snad v životě chtěl biedermeier a ve filmu Velkou francouzskou revoluci...
      Vy jste fakt tou politikou posedlí jak Freud penisem.

      Vymazat
    9. Pomalu se v tom začínám ztrácet. Jedna věc je subjektivní hodnocení líbí-nelíbí, druhá pak poměřování s realitou. Filmy primárně točené pro zábavu (komedie) velmi zřídka zobrazují skutečnou realitu. Prakticky žádné to nedělají. Čím méně je pokřivená realita, tím větší šance na vtažení do děje, ale tím také větší nároky na diváka a způsob provedení.
      Takže si myslím, že např. úspěch Svěráka (a Dietla) je dán mimo jiné také tím, že sice dovedou vyfabulovat virtuální realitu, ale do ní vnesou dostatek realistických prvků, které dovolí divákovi se vžít do děje natolik, že je ochoten ty eskapády sledovat a nepovažuje to za dortovou bitku Charlieho Chaplina.
      Ten mix asi není triviální a i když ve výsledku každý tak nějak cítí jestli jo nebo ne, tak tvorba samotná není jednoduchá.
      Do toho mě napadlo Rozmarné léto - naprosto ujeté dialogy svojí formou, přesto, když se člověk naladí, krásný film. Když nesedne, tak děsná kravina. A klidně by mohl prvorepublikový Vodník hřímat, že reálie nesedí.

      Jestli se Vodníku ptáš, proč se na Básníky lidi dívali, povídali si o nich a postavy zlidověly, tak (bráno dnešními měřítky) prostě proto, že neexistovaly filmy na uložto a dokonce ani nebylo (u prvních dílů) rozšířené video a lidi čuměli na to, co se dostalo do TV a kin.
      Kdybys opakovaně pouštěl prakticky cokoliv (dnes reklamy), tak to lidi budou znát a určitá skupina bude používat výrazy s tím spojené. Podobně kdyby se vrátila přestávková koťata, budou při vhodně voleném dotazníku populárnější než Klaus s Lucií Borhyovou dohromady.





      Vymazat
    10. A můžete se, Vodníku, identifikovat s někým z Plzně?:
      http://vimeo.com/51429587
      :o)

      Vymazat
    11. Stary pane, jakkoli je to odpudive, chapu, ze pro nekoho je to cool a vidi se v tom. U Basniku to nechapu.

      Vymazat
    12. Gogo: za mych mladych let vytvoril bolsevik dva filmy tzv. "pro mladez": Metracek a Slune. Jeden blbejsi nez druhej, pomer reality a propagacni fikce byl 1:100 a identifikovat ses tam nemohl fakt s nikym. Sverakovske filmy michaji realitu a propagandu v pomeru priznivejsim (byt ne opacnem) a postavy nabyvaji realnejsich rysu (napr. Co je vam, doktore? nebo Jako jed.

      Co se identifikace tyce, to je samozrejme problem, co si kdo pod tim predstavuje. Ja se pamatuju, ze jsem se jeden cas docela identifikoval s postavou Louky z Kolji, tedy v nekterych aspektech. Jina vec je zase "filmovy hrdina", se kterym se ale vubec nemusis identifikovat. To je treba pro me Grga Pitic z Kusturicova filmu Cerna kocka, bily kocour (pro houslistu z nasi kapely, nejvetsiho silence, jakeho jsem znal, byl literarnim hrdinou otec Huckleberryho Finna :-))

      Z Basniku se nemuzu identifikovat s nikym v nicem (jako v Metrackovi), ani tam pro me neni nikdo coolovym hrdinou.

      Vymazat
    13. Dík za připomenutí, osobně považuju "Jako jed" snad za nejlepší Svěrákovinu .. asiže to netočil se Smoljakem, nýbrž snad s Olmerem? Ono na těch ostatních "laskavostech" je trochu moc vidět ta únava ze společnýho divadla.

      Vymazat
  2. "Přesto pro řadu lidí z generace Husákových dětí byl jakousi jejich variantou Starců na chmelu."
    To jako že Starci na chmelu nebyli blbí? Vodníku, tedy ne že bych se chtěl zastávat Kleina, ale jestli chce Básníky odsuzovat někdo, komu se líbí Starci nebo filmy s "úžasnými" scénami ze sjezdovky, při jejichž sjezdu jeden Angličam zabije asi třicet ruských mužiků, tak mi to nepřijde v pořádku.

    "Tehdy se na medicinu bez protekce nikdo nedostal"
    No tak po tomto Vašem výroku už nemá cenu číst dál.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vzpomínám si, že se Starci jsem se poprve setkal prostřednictvím písniček. Jak já se těšil na ten film .. a jaké zklamání následovalo.
      První dva díly básníků nejsou blbější než Starci. To jen různé filmy chytily různé ročníky v jejich pubertě.

      Vymazat
    2. No právě. Připadá mi to hodnocení až moc intencionální. Jako kdyby Básníci aspirovali na uznání za "umělecký" film nebo dokument. Ani za jedno z toho to nikdo nepokládal. Jen za lehkou zábavu, která samozřejmě nemusí popisovat realitu. Jistě, za poezii s velkým P se ty veršovánky pokládat nedaly, ale kdo by se taky díval na "holanovské Básníky"? To "Básníci" mělo spíš znamenat něco jiného.

      Ta série se nedá posuzovat takhle. Musíte si říct: jakou lehkou zábavu nám nabízí TV/film od té doby (a vlastně i v té době)? No, odpovězte si sami.
      Podobně jako Petersem neoblíbený Císařův pekař. Jistě, je tam pár nesnesitelně komunistických momentů, jenže: podívejte, co za stupidní pohádky se produkuje dnes. To už je opravdu snesitelnější opakovaně sledovat Rudolfa II., jak se jde "historicky znemožnit".

      Vymazat
    3. Starce na chmelu považuju za jeden z nejlepších českých filmů vůbec, vedle Limonádového Joe, Ecce Homo Homolka a těch Formanů ze 60. let. (+ pár dalších, někdy udělám Petersovský žebříček). Jednak jsou tam krásné písně - Milenci v texaskách, Den je krásný (bohužel Bossa Nova není žádná bossa nova, ač si to dodnes spousta Čechů myslí), druhak vy si už asi neumíte představit, jaká to byla neskutečná bomba v té době: opravdový "americký" muzikál! V době, kdy většina filmů nebyla pro mladé o ničem. Starci na chmelu, to je věčné mládí. Ať se s bratrancem hádáme sebevíc o PR nebo Usraeli, na jednom jsme se shodli: ten moment, kdy ti tři vyjdou na obzor v černých rolácích a brýlích, to je zlomový moment v české kultuře. Nic z toho nepociťuji z Básníků.

      V: "Tehdy se na medicinu bez protekce nikdo nedostal"
      SP: "No tak po tomto Vašem výroku už nemá cenu číst dál."

      Opravdu ne? Kdy jste šel na medicinu, Starý pane? Po Sametu? Já Vás ubezpečuju, že to cca 1% úplných megašprtů a bezpohlavních jedničkářů, co se tam MOŽNÁ dostalo bez tlačky (pochybuju, ale budiž), je ta výjimka, která tvoří pravidlo. Dokonce jedna ani nemusela být v SSM, sám jsem toho důkazem.

      Vymazat
    4. BTW, Císařův pekař patří IMHO mezi ty špičky taky, i přes tu kommunistickou omáčku.

      Vymazat
    5. "Já Vás ubezpečuju, že to cca 1% úplných megašprtů a bezpohlavních jedničkářů, co se tam MOŽNÁ dostalo bez tlačky (pochybuju, ale budiž), je ta výjimka, která tvoří pravidlo."

      Sám si zde odporujete. Buď nešlo, nebo šlo. 1% jste si prostě vycucal z prstu. Že tlačenka byla, je a bude, ještě neznamená, že bez ní to nešlo. Z jednoho filmu na mém blogu byste mohl získat představu, jaké společenské postavení asi tak mohla mít moje rodina po 50. letech, a přesto to šlo. Obávám se, že ty fámy o tom, jak něco bez tlačenky nešlo, vznikají hlavně díky tomu, že se na to řada neschopných vymlouvá.

      No, já Starce na chmelu nemůžu ani cítit. Mimo jiné mi připadá, že to je o ničem a že srovnání s americkým muzikálem to nesnese. Opravdu radši nebýt mladý, než být mladý jako ti idioti z toho filmu.

      Vymazat
    6. BTW, Vodníku, Vy jste byl bezpohlavní megašprt? Co z Vás tedy udělalo toho šimpanzího samce (nebo jak jste se jednou na tomto blogu označil)? :o)

      Vymazat
    7. Starci kromě hudby oslovovali především pamětníky hurá komunismu konce 50.let. To, co jim připomínalo mládí, byly pro pozdější generaci podivné kulisy a obskurnosti. Stejně tak mým dětem unikají reálie filmů situovaných do mého mládí.
      Těžko srovnávat dva žánry - Starci se tvářili jako "jako americký muzikál" a vlastně když to tak vezmeme, tak na muzikál to má děj ještě obstojný. (Když srovnáme s Pomádou atd )
      Básníci neměli být podle mě žádné dílo jako-americké, prostě jen to byl velmi tuzemský místy vtipný film o strastech mladého Šafránka.
      Speciálně první díl, když pominu tu zmiňovanou televarietní šarádu s divadlem, byl poměrně reálný. Zmizení Borůvky skrze Nádeníčka si vysvětluju tím, že kumštýři potřebovali Štěpána přesunout do Prahy nezatíženého, tak mu slečnu prostě odklidili tím pro ně nejjednodušším způsobem. Nehledal bych v tom žádné hlubší smysly - ta řada filmů neměla být hlubinná studie.

      Vymazat
    8. Gogo, třeba s tou Borůvkou chtěli jen říct, že některý ženský jsou prostě kurvy, ne?

      Já mám teda trochu problém nejen s tím hurá komunismem, Filipovskou, ale i s tou hudbou. V té době v Anglii měli Beatles a my tohle? Ty šašky, co na pole vylezou v černém a se slunečními brýlemi? A jejich texty jsou simplexní jak veršovánky toho vocasa o Manon? Ano, to je další důvod, proč to nesnáším - Manon L. je jedna z Nezvalových knih, které jsem musel jít vrátit do antikvariátu. (Tu původní jsem ani nedočetl). A teď si uvědomuju, že tady se možná pletu - možná se mi tam ta duševní onanie o Manon dostala z jiného filmu, nevím.

      Ale možná je to i tím, že obecně nemám moc rád muzikály. Snesu asi pouze Hair (nebo Limonádový Joe). Jinak mi většinou připadá, že se tam ty lidi chovaj jako magoři, když mluvěj a najednou začnou zpívat. Třeba já to udělal v životě jen jednou, když mě napadlo přejít náhle do známé "Vývar z rakve".

      Vymazat
    9. Kdoví.. já si myslím, že v tom žádná myšlenka nebyla a jen se potřebovali zbavit postavy.
      Možná ještě tím mohli chtít znásobit Štěpánovo utrpení, když si vzala takového kokota. Ale tím, že se to odbylo jen skrze lístek, to vypadá na ten první případ.

      S těmi zpěvohrami jsem na tom podobně. Většinou mi ty umělé performance narušují děj a naopak.

      Vymazat
    10. SP: Sám si zde odporujete. Buď nešlo, nebo šlo. 1% jste si prostě vycucal z prstu. Že tlačenka byla, je a bude, ještě neznamená, že bez ní to nešlo.
      Kde si odporuju? Samozřejmě jsem nedělal žádný průzkum, možná 1%, možná 5%, ale byly to výjimky. V principu nešlo, ne "vůbec nešlo, za žádnou cenu!"

      Z jednoho filmu na mém blogu byste mohl získat představu, jaké společenské postavení asi tak mohla mít moje rodina po 50. letech, a přesto to šlo.
      Nevím, o čem mluvíte.

      ty fámy o tom, jak něco bez tlačenky nešlo, vznikají hlavně díky tomu, že se na to řada neschopných vymlouvá.
      Těmi "neschopnými" máte na mysli ty, co se tam nedostali? To se HODNĚ pletete! Vím o šprtce a jedničkářce non plus ultra, která se tam dostala napotřetí (a to dokonce myslím díky tomu, že konečně sehnala nějakou tlačenku).

      Vy jste byl bezpohlavní megašprt?
      Ne. Já jsem měl tlačenku.

      Gogo: Starci jsou o generaci, jež je o deset let starší než já, přesto ten pocit mládí z toho mám i já a to dodnes, stejně jako z Beatles (srovnávat s nimi, jako to dělá Starý pán, je nesmyslné a nespravedlivé, protože ti byli vzácní jak šafrán, ne pro každého k dostání, tedy nemohli být standard). Dokonce i mým dětem se to líbilo. A to stejně jako Starý pán zásadně nesnáším musikály (i ten Hair mě sere). Ti "šašci s černými brýlemi" byli tehdy pro naprostou většinu národa opravdu revoluční! I jejich texty. Je třeba si to vybavit v kontextu doby - takový Suchý a Šlitr mohou být pro někoho nudní nebo úsměvní, ale snad nikdo neudělal pro pop music a moderní zábavu v ČR po válce tolik jako oni dva.

      Že Borůvka zmizí, to je vysvětleno v druhém dílu. Ale když se ve čtvrtém znovu objeví Nádeníček, nepadne ani slovo o tom, kde je jeho manželka, ačkoli to byla Štěpánkova první holka. To je IMHO lapsus.

      Vymazat
    11. "takový Suchý a Šlitr mohou být pro někoho nudní nebo úsměvní, ale snad nikdo neudělal pro pop music a moderní zábavu v ČR po válce tolik jako oni dva"

      Jo, ale ne Jiří Malásek. A je nutno zdůraznit Suchý a ŠLITR. Po jeho smrti šel Suchý do háje. A i předtím se mě ze Suchého občas zmocňoval pocit trapnosti.

      Vymazat
    12. Tak v principu nebylo možné se dostat na LF? Kolik LF v ČSSR bylo? To téměř každý student dával úplatek a ti nejblbější i auto?

      Vymazat
    13. Starý pán: já jsem osobnost Suchého s tou jeho křečovitou bohémskostí v mezích zákona nesnášel vždycky a vždycky jsem měl radši Šlitra. Ale poctivě musím uznat, že Šlitrův podíl byl hlavně v musice a že tu typickou semaforskou poetiku, která tak změnila československou kulturní scénu, dělali oba dva a Suchý zřejmě víc.

      Gogo: opakuju, že jsem výzkum nedělal. Tlačenku nebo úplatek dával skoro každý. Bez tlačenky nebo úplatku to víceméně nešlo, jistě ne na první pokus. O tom autě jsem to slyšel, nemohu potvrdit, výši tehdejších úplatků neznám (žádných).

      Vymazat
    14. Mně přijde, že ze své tehdejší pozice (výběr konkrétní LF a zhodnocení vlastních šancí) extrapoluješ obecné pravidlo. Za mých let se dělávaly přijímačky a výsledky visely na nástěnce. Vedení mělo jistý počet míst rezervovaný (bylo to tak např. i dnes u přijímaček na gymnásium, kdy měl ředitel 2 místa rezervu). Určitě se dalo tu a tam zašmelit s pořadím anebo vyzradit zadání přijímaček. Ale dost pochybuju, že by se z výběrového řízení udělal poloveřejný penězovod o objemu jaký naznačuješ.

      Byls informovaný, jakého druhu měla být ta tvoje tlačenka? Tj. jakým přesně mechanismem ses měl dostat v pořadí nahoru?

      Vymazat
    15. Vodníku, Suchý jistě autorsky, ale Šlitr interpretačně. I když textově jeho projekty (Ďábel z Vinohrad, Recital 64) zajišťoval Suchý, neopakovatelnost jim dává Šlitr. Představ si, že by si to interpretoval Suchý sám, to by byla hrůza.

      Vymazat
    16. Gogo: známý známého; o mechanismech nevím nic.

      Starý pán: pro mě veškeré Suchého interpretace byla hrůza, s těmi holčičkami dokonce lehce pereversní, ale v té době to bylo děsně "cool" a semaforová holčička - to bylo něco jako pro Američanky hollywoodská star. Ty texty jsou na tu dobu ohromně progressivní, bylo to po V+W první obohacování češtiny a české lehké poetiky a jakkoli mě Suchý sere, musím mu chca nechca vzdát ohromný respekt.

      Vymazat
  3. Pěkně napsané, sám bych na scénáře jednotlivých dílů těžce vzpomínal a ty pozdější asi vůbec nedal dohromady.

    Pro mě jsou nejlepší první dva díly. První pro určitou poetiku (a erotiku!), v druhém se mi tehdy líbilo to školní prostředí a ty díly svým duchem docela navazovaly.
    Musíme brát ve zřetel věk diváka. Já jsem tehdy ještě chodil na ZŠ a první díl jsem viděl myslím v letním kině. S tím studiem LF trochu pochybuju, tlačenka byla určitě potřeba u problematických uchazečů, ale ve svém okolí jsem měl několik o kterých vím, že VŠ (medicína, farmacie) studovali bez ní. A myslím, že kdyby to takhle bylo, studenti by to probírali. Mnohem větší témata bývali zahraniční studenti. Mireček byl ztvárněn poměrně přesně.

    Můžeme kroutit hlavou nad poměrně nesmyslnou zápletkou prvního dílu, kdy maturanti nacvičují divadlo a (taková čest!! ) přijla to natočit i televize z Prahy.
    Vůbec mám příliš často lepkavý pocit sebeoslavy až samožeru v řadě pořadů. Tahle divadelní epizoda mi trochu připomínala mnou nenáviděné rozjuchané scény z dětských filmů od Poledňákové. A asi mám na ni čich, protože nedávno jsem byl vylákaný do kina a film jsem zhodnotil jako "blbý jak od Poledňákové" .. no a ona ho fakt natočila. Vůbec mě nenapadlo, že ještě tvoří a dokonce celovečerní filmy

    Trojka pro mě moc sázela na třeskutý humor s podtextem "Venkov pražáckýma očima". Čtverka spadá do období hurá kapitalismu. V té době snad nevznikl žádný citlivě zpracovaný film. Všichni strašně reflektovali dění tak nebo onak a vždcky z toho vyšlo klišé jako prase.

    Na pětku bych si nevzpomněl. Taková epizoda jakoby z nekonečných seriálů.




    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gogo, v 70. letech to fakt bez tlačenky nešlo.

      Jinak erotika snad ve druhém dílu (díky Vendulce), v prvním jsem ji neobjevil. Poetika podivná, v rámci, který - pokud to mohu posoudit - s realitou nemá společného nic, snad částečně až v tom třetím díle. Těmi cliché se to hemží od začátku, ale to bych tomu nevyčítal. Možná máš pravdu v tom, že to spíš zabralo u předpuberťáků (tehdejší ZŠ, Husákovi děti) než u tehdejších pubošů a adolescentů (Respekt-generation).

      Vymazat
    2. No, pochybuju, že by všichni studenti platili nebo měli strýčky. A že se za 10 let kapacita tak zvýšila, že už to nebylo potřeba. To by taky znamenalo, že všichni dnešní lékaři-šedesátníci byli bývaí protekční studenti. A taky bych řekl, že to hodně záviselo na konkrétní škole.
      Říkávalo se ledacos, stejně jako dnes.

      Vymazat
  4. Štěpán Šáfránek je cosi jako český James Bond. Vždycky v epizodě sbalí nějakou slečnu, aby pak do následujícího dílu zmizela zcela beze stopy. Nebo se pletu a nějakou si přetáhl i mezi díly?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jenomže Štěpán Šafránek nezabil tolik pravoslavných věřících.

      Vymazat
  5. To co říká Vodník, je samozřejmě nesmysl, takto vypjaté to v žádném případě nebylo. Zdaleka ne všichni medici byli tlačenky, dokonce bych řekl, že to byla menšina, která často ukončila své účinkování na "Anči". U přírodovědců to bylo ještě lepší, přijímali se i lidé z kádrovými škraloupy. Například na extrémně exponovaný obor Sytematická biologie s poměrem přijatý/uchazeč 10/80 se dostala má kamarádka Lea, dcera soukromého zemědělce (on prosím byl soukromníkem po celou dobu komunismu, nevím jak to dokázal, ale je to tak)-kverulanta. Na našem oboru s poměrem 10/36 bych možná narazil na jedno podezření z tlačenky, ale tak jako tak ta holka na to měla. Popisuji stav na začáklu 80. let a študáci pod náma taky nevypadali jako stádo bolševických mazánků.

    Jinak Vodníku, už jste zase propadl tzv. čulíkovu syndromu, plantání filmových příběhů a reality (historie) dohromady. Ještě teď si vzpomínám na slavný článek o filmovémm zločinu jménem Kameňák:) Objektivně vzato i film Starci na chmelu je totálně stupidní umělá konstrukce (kdo byl na chmelu snadno pochopí), prošpikovaná bolševickou propagandou. Přesto je to film, na který se je proč dívat a o to jde.

    cnemo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kapitane, ja mluvil o LFUK v Hradci Kralove a v Praze v polovine 70. let, Vy o necem uplne jinem, tak se nedivte, ze mate jine zkusenosti.

      Starci na chmelu jsou stejne jako Rebelove MUSIKAL. Tam o nejakou vypovedni pravdivost v tom historickem slova smyslu nejde - od Rebelu nesmi nikdo ocekavat realisticke vyliceni te doby (ten musikal povazuji za stupidni z jinych duvodu).

      Vymazat
  6. Když už je řeč o básnících, tak třeba ta scéna s nástěnkou v lékařské ordinaci byla celkem trefná. Podívejte se, co nám třeba dnes všem rozeslali:

    "Vážené kolegyně, vážení kolegové,
    vzhledem k tomu, že se navyšuje počet dotazů na termíny absolvování E-learningového školení správné hygieny rukou, dovoluji si upřesnit formulaci z původního oznámení v tom smyslu, že absolvovat test můžete kdykoliv v průběhu příštího roku 2013. Toto školení je plánované na rok 2013, na rok 2014 pak plánujeme novou verzi školení správné hygieny rukou a doplnění školení o základy prevence NN (opět s měsíčním předstihem "vyvěšení"). Děkuji za porozumění a omlouvám se za vzniklé nejasnosti."


    No není to na odstřel?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdybychom se takto s mytim rukou mazali v sestapadesatem, tak jsme Sinai nikdy nedobyli Stary pane. Ja mel tenkrat ruce od vaseliny, schmieru a krve jako prase, ze to ani solvinou neslo umyt. No kdyz se na tom e-learningu dozvite, jak takove spinave ruce umyt, dejte nam vedet.

      Vymazat
    2. Vp. Kreutzfelde, skoleni v myti rukou vyzaduje skolitele, ktere zase musi nekdo vyskolit a cele to musi nekdo koordinovat. Berte to tak, ze je to cele k hovnu, ale vytvorila se spousta pracovnich prilezitosti.

      Vymazat
    3. S tim nesouhlasim vp. Vodnik. Kdyz v dusledku takovych koordinovanych skoleni myti rukou usetrite za solvinu, pracovni silu, nebo vyhrajete valku proti terroristum, tak se to urcite vyplati. Navic v tomto pripade se jedna o e-learning, takze k tomu uz pak nejsou potreba zadni skolitele, skoli se automaticky a ti skolitele mohou misto toho opekat hamburgery, pripadne ladovat hlavne tanku.

      Vymazat
    4. Vp. Kreutzfeld, ale nekdo ty online programmy musel vymyslet a naprogrammovat, k tomu musel byt vyskolen a to skoleni nekdo koordinoval. Taky nekdo musel vyskolit tu gumu, ktera cursus myti rukou vymyslela a digitalisovala. Skoleni a koordinovani je bezedna studnice, kde se uzivi zastupy vyborne placenych parasitu!

      Vymazat
  7. Zajímavé: můj názor na 4. díl zastávají i Marek Adam, Pavel Táborský a Jan Čulík.

    Opravdu by mě zajímalo, proč ho nedávají v TV...

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně: <b>text</b>
Odkaz: <a href="http://adresa">text</a>, tedy <a href=""></a>