Britské listy: opět blbosti

Britské listy dnes přinesly článek Jimi Dabrundašviliho o složitých vztazích lokálních pravoslavných církví na Kavkaze. Nevím, kdo je Jimi Dabrundašvili a za koho mluví. Mám pocit, že dnes není tajemstvím ani trestným činem přiznání skutečnosti, že gruzínskou invasi do Osetie provedl M. Saakašvili v zájmu Západu a se západní a israelskou pomocí. Proto mne zarazilo, když jsem se dočetl, že:

"Je dobře známo, že Ruská pravoslavná církev odjakživa byla nástrojem prosazování mocenských zájmů Ruska."

Takovou kravinu může napsat jen zaujatý a nevzdělaný aktivista. Proto je třeba brát s reservou následující řádky:

"Po krátké válce mezi Ruskem a Gruzií v roce 2008 ruská církev sice neuznala nezávislost Ruskem okupovaných regionů Gruzie, ale podpořila vměšování Ruské federace do vnitřních záležitostí Gruzie. Její propagandistický hlas se donesl i do České republiky. Rusko-český pravoslavný časopis Ikona (financován výhradně ruskou komunitou v České republice) v roce 2008 vydal článek, kde vladyka české pravoslavné církve Kryštof ve svém článku podpořil okupaci Gruzie ze strany Ruska. Po ostré kritice ze strany gruzínské pravoslavné církve a následně ministerstva zahraničí České republiky se nakonec vladyka Kryštof musel omluvit."

Článek vladyky Kryštofa (na str. 22) jsem si přečetl a nikde nenašel ani slovo o tom, že by vladyla Kryštof "podpořil okupaci Gruzie ze strany Ruska". Vladyka Kryštof se pokouší vysvětlit neobyčejně komplikovanou a nešťastnou historii a situaci Osetínců a Abcházanů, o podpoře okupace jsem tam nic nenašel. Budu čtenářům vděčný, když mě na to upozorní. Vzniká totiž otázka, za co se musel vladyka Kryštof omlouvat. Snad za slova o tom, že

"Současné Rusko není již ani carské ani bolševické. Řeší však složité dědictví ideologie, která do Ruska přišla na začátku 20. století ze Západu. Dnes již historikové vědí, odkud a proč byl převrat organisován a financován, a že byl namířen především na rozvrat ekonomicky sílícího pravoslavného Ruska. Skončil genocidou ruského národa a především ruské intelligence, vyhlazovacím útokem na pravoslavné věřící způsobem, který je srovnatelný jen s mučednictvím křesťanů, prvních století." (str. 26-27)

Nepřekvapilo mě, kdyby se za takové spiklenecké výroky, smrdící antisemitismem, musel omluvit.

Vladykův text ale odhaluje další (informovaným čtenářům notoricky známé) praktiky, tentokrát české televise. Vladyka mluví o interview, které poskytl redaktorovi v souvislosti s návštěvou divotvorné ikony v ČR:

"Když jsem redaktorovi vysvětloval, jak bylo kdysi i pro logiku mladého kněze těžké pochopit viděné Boží zázraky, sestříhal má slova tak, že z nich vyznělo, že i pro mne je snad těžké uvěřit v zázrak, a na základě toho, že Boží matka »na povel« před kamerou ČT nezaplakala, hlasatelka dodala, že žádné slzy neviděli, a celá reportáž byla ukončena nešťastnou tečkou vysokoškolského odborníka (M.C. Putna, pozn. V.), který prohlásil, že mu to celé »zavání ruským nacionalismem«... Kde se mohu dovolat v naší svobodné společnosti nápravy manipulace s mým slovem nebo nehorázného posuzování toho, co je doménou duchovního vedení v církvi?"

Obávám se, že v tomto by vladykovi nepomohl ani Tomáš Pecina a tak nezbývá než doufat v Hospodina.