Navzdory všem více či méně evidentním rozdílům je Buddha vůči hinduismu v podobném postavení jako Kristus vůči judaismu. Oprášil a zprovoznil nefunkční a nepochopené (byť věčné) stereotypy, čímž vzniklo „nové (universální) náboženství“, zatímco „staré (lokální) náboženství“ ho pokládá za „heretika“.
Buddhism se dělí na hínajánu (malý vůz) a mahájánu (velký vůz). Z prvního směru dnes existuje pouze jedna škola – théraváda, zatímco mahájánových škol je bezpočet a liší se od sebe navzájem ještě mnohem víc než judaism, křesťanství a islám. Přesto všechny tyto školy uznávají jako základ svého učení čtyři vznešené pravdy:
1. existuje utrpení
2. utrpení má svůj vznik
3. utrpení má svůj zánik
4. existuje cesta, vedoucí k zániku utrpení
Tou cestou je známá osmidílná stezka (pravý názor, pravé rozhodnutí, pravá řeč, pravé jednání, pravé žití, pravá snaha, pravé rozvažování, pravé soustředění ducha). V tom, který názor, rozhodnutí atd. je ten pravý, se ty školy dost výrazně liší.
Dnes je stále zřejmější, že import východních doktrín okcidentálnímu člověku nepomohl, ač snad byl býval mohl, a že okcidentální člověk tyto doktríny nepochopil. Příkladem za všechny, kterému se chci věnovat, je v nadpisu uvedené credo „cesta je cíl“.
O co – rámcově – Buddhovi šlo? On v podstatě říkal zjednodušeně asi tohle: nemeditujte nad vznešenými theologickými postuláty, výroky a pravdami, nepátrejte po Bohu nebo bozích, jejich funkci, podstatě, kdo jsou, v jakém vztahu jsou k vám (tat twam asi) atd., protože tím se utrpení nezbavíte, nýbrž dělejte to a to. Když to budete dělat, dojdete nirvány, tj. zbavíte se utrpení, které představuje koloběh zrození, a pak vám i ty ostatní věci budou jasné.
Sv. Jan Cassian (360-435) ve svých Collationes (Patrum) libri XXIV cituje otce Mojžíše z egyptské pouště (mimochodem černocha a bývalého lupiče). Volně převyprávěno říká asi toto: každá lidská činnost, umění i vědní obory, mají jistý skopos, to je určení; a jistý telos, to je svůj vlastní cíl. Tak rolník, který bez ohledu na počasí orá pole, tím sleduje svůj skopos, očistu pole od plevele, v přesvědčení, že tak dosáhne bohaté žně (telos). Stejně tak obchodník podstupuje námahu a riskuje při zámořských plavbách, jsa puzen vidinou konečného cíle, rozmnožení jmění. Tak i cílem cesty (telos) mnicha je Království Boží, je však nutno zkoumat, jaký je její skopos, jinak bude naše námaha marná. Tento skopos je čistota srdce. K tomuto účelu tedy zamíříme svůj pohled a bezodkladně poběžíme.
Není nesnadné rozpoznat v tomto vedení analogie s tím, co říkal – jistěže v jiném kontextu – Buddha. Budeme-li Buddhovo učení parafrasovat jazykem otce Mojžíše, pak říkal zhruba toto: vykašlete se na telos a soustřeďte se stoprocentně na skopos. To budiž pro vás to hlavní, to budiž vaším cílem. Rozhodně Buddha neměl na mysli (řečeno naší parafrasí), že skopos = telos! Je to stejné nepochopení jako když se Buddhy jásavě zmocnili atheisté. Buddha nikdy neříkal „Bůh není“, byť ani neříkal, že je a že bychom se mu tak nebo onak měli klanět. On říkal: váš skopos je nirvana, o nic ostatního se nestarejte. Je ovšem velkou otázkou, do jaké míry jsou naše kategorie (mezi nimi i skopos a telos) souměřitelné se světem, kde žije a funguje doktrína Buddhova, a naopak. Výrok „cesta je cíl“, ač snad jazykově opodstatněný, vykazuje naprosté nepochopení metafysiky v doktrině buddhismu a opravňuje ku skepsi co se týče použitelnosti Buddhových pouček v našem světě.
(kontemplováno 10. dubna 2010 při procházce větrným Eemlandem z Eemnes do Spakenburgu)
Může být. Nechtěl jsem se zabývat buddhismem a jeho větvením jako takovým, pouze tím nepochopením tohoto výroku. Zen má relativně blízko k théravádě, která se považuje za nejbližší původnímu Buddhovu učení, a nepřekvapilo by mě, kdyby ten výrok byl z tohoto koutku. Na opačném pólu stojí amidism nebo tibetský buddhism, ty mají zas jiné akcenty.
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatJá si myslím, že hlavní zdroj tohoto neporozumění je způsob, jakým je budhismus na Západě šířen a vnímán. Budhismus je tradičně monastickou záležitostí a i v případě laiků je budhismus praktikován téměř výlučně v systému žák a učitel. Na Západě se pomalu každý, kdo si přečet něco od Suzukiho a nebo Tři pilíře zenu, cítí kvalifikován se k budhismu autoritativně vyjadřovat...
OdpovědětVymazatJá když vidím napsáno 'cesta je cíl', tak vůbec nevidím význam, který tomu výroku ve svém textu přisuzuješ ty, ale především Budhovo učení o nerozlišovaní. Aby něco takového ale člověk mohl vůbec posoudit, musel by znát rámec, v němž byl takový výrok pronesen/přijat a jestli něco takového dotyčný třeba pouze neopakuje po přečtení nějaké, budhismus popularizující literatury, tz. mimo kontext osobního vztahu s učitelem, ať už v sekulárním nebo monastickém světě.
Budhismus je rozhodně více psychologickou metodou než náboženstvím a budhistou může být jak křesťan, tak ateista. Oba dva IMHO musí dříve či později 'narazit' při důsledném uplatňování neulpívání (to ovšem platí pro každého : ), takže nějaké zmocnění je IMHO iluzí a nebo zpytáckou konstrukcí...
Nevím, co přesně máš na mysli, když píšeš, že rozdílné budhistické školy se dost liší v interpretaci osmidílné cesty. Mezi školami existují jistě rozdíly, ale ty jsou víceméně doktrinální a nebo v monastickém řádu. Pokud je mi známo, osmidílná cesta (jako originální Budhovo učení) se nezabývá konkrétními detaily (jinak, než ve formě příkladů) nebo výčtem správných způsobů života, apd.
Rovněž, zen budhismus je mahajánový, tzn. ne theravadický...
---
BTW, zde jsou cool záběry z restaurátorských prací na soše Krista v Riu...
Já když vidím napsáno 'cesta je cíl', tak vůbec nevidím význam, který tomu výroku ve svém textu přisuzuješ ty, ale především Budhovo učení o nerozlišovaní.
OdpovědětVymazat??? Jinak fajn, pokud Ty ten význam nevidíš, tak se ta úvaha Tebe netýká.
Budhismus je rozhodně více psychologickou metodou než náboženstvím a budhistou může být jak křesťan, tak ateista.
S tím naprosto nemůžu souhlasit. Za prvé buddhism je religio, pro něž máme v češtině jen to blbé slovo "náboženství", které implikuje nějakého konkrétního boha. Buddhism je také psychologickou methodou, ale rozhodně ne "jen" nebo "hlavně". Křesťan nemůže být buddhistou už z definice (jinak to není křesťan, ale "křesťan") a atheista, domnívám se, rovněž ne (a nebo velmi těžko).
Rozdílu mezi jednotlivými směry jsou obrovské a naprosto přesahují rozsah tohoto postu. Nikde přece nepíšu, že zen je théravadický, naopak, napsal jsem, že théraváda je jediná přeživší škola hínajány. Ze všech mahájánových škol má k ní zen IMHO nejblíž.
1) Já si myslím, že význam toho výroku v rámci budhismu značně přeceňuješ a je IMHO chybou, že se jej snažíš vykládat pomocí západních náboženských analogií. Budhismus ve svém učení často používá dialektických příměrů, tzv. upayas, které jsou většinou určeny pro konkrétní audienci a nemusí vždy dávat smysl, pokud jsou vytrženy z kontextu v němž byly použity. Rovněž vyžadují určitý minimální stupeň budhistické praxe - kdoví, co si pod tím bude představovat někdo, kdo právě otevřel nějaký populární budhistický text, aniž by cokkoliv věděl o budhistických konceptech 'závislého vyvstávání', 'nerozlišování', apd.
OdpovědětVymazat2) Asi jsem měl napsat, že křesťan i ateista 'mohou praktikovat' budhismus. Budhismus používá jednu z nejvyvinutějších metod introspekce a získat jeho praktikováním může kdokoliv, i když ne všem se podaří realizovat zážitek nirvány. Praktikant budhismu může být každý, nezávisle na vyznání. 'Utrpení' je universální...
Ovšem když narazíme na koncept stvoření, nejvyšší bytost, apd., tak se jistě začne budhista od křesťana lišit, to nepopírám.
Budhismus nebyl nikdy koncipován jako náboženství, jeho cílem (odstranění utrpení) je existenciální posun vědomí (řečeno velice occidentálně), snaha o napojení se na universálno (Buddha nature), tady a zde. Toto universálno není ovšem totéž, co Brahma, nebo Bůh, ve smyslu nadpřirozeného stvořitele, deity...
3) Rozdíly mezi jednotlivými směry jistě jsou, ty jsi ale tvrdil, že tyto rozdíly jsou výsledkem různých interpretací osmidílné cesty a mě jen zajímalo, jak si to představuješ?
"Theravada a zen"Já jsem to bral především doktrinálně, tzn. arhat na straně jedné a bodhisattwa na straně druhé. Proto jsem také 'zbytečně' poukázal, že Theravada je Hinajana... Pokud tu podobnost vidíš především kupř. v důrazu na meditaci v sedě, apd., tak s tebou souhlasím...
AJ:
OdpovědětVymazat1) já ten výrok vůbec nepřeceňuju. Kdoví, zda ho Buddha skutečně vyslovil, o to mi ani tak nejde. Jde mi o tu misinterpretaci. Ta vzniká - taky - díky těm okolnostem, o kterých píšeš. Já si vybral jeden konkrétní příklad. To, že k výkladu toho výroku používám západního(?) jazyka, je sice drzost a v zásadě se to nemá dělat, ale někdy to může věci objasnit; z mé strany je to v tomto případě drzost schuonovsko-guénonovská. Pokud máš dojem, že to - v tomto konkrétním případě - není na místě, rád si poslechnu proč.
2) křesťan nemůže "praktikovat buddhism" - o tom napsali tradicionalisté hromady článků. Jak by sis to představoval? O nesmyslnosti takových pokusů napsal výbornou knihu Fr. Seraphim (Rose): Orthodoxy and the Religion of the Future (1979), kde se zabývá fenomenem "křesťanský zen". Universálnost utrpení k takovým nesmyslům neopravňuje.
snaha o napojení se na universálno (Buddha nature), tady a zde. Toto universálno není ovšem totéž, co Brahma, nebo Bůh, ve smyslu nadpřirozeného stvořitele, deity...
No vždyť říkám, že je to religio ("napojení se na universálno"), nikoli "náboženství", kterýmžto slovem se ale bohužel religio do češtiny překládá.
3) čtyři vnešené pravdy jsou universální, v tom se ty jednotlivé směry lišit nemohou; žádný směr neříká, že "neexistuje utrpení", nebo že "utrpení nemá vznik". A protože všechny ty směry uznávají i osmidílnou stezku, je logicky ona jediná, která dovoluje nějaké alternativy. Tj. co je to pravé jednání, pravá snaha atd.: podle jedněch to je přinášení obětí nějakému bóddhisatvovi, podle jiných modlení k Amidovi, další vidí pravé soustředění ducha v meditativní lukostřelbě a zas jiní v opakování mantry "namu myó hó ren ge kyó". A o tom se ty školy mezi sebou dokážou přít se stejnou vervou jako křesťanští theologové!
Oprava linku na tu knihu.
OdpovědětVymazatVodník:
OdpovědětVymazat1) To já chápu, že máš na mysli tu misinterpretaci, ale tím, že té misinterpretaci přikládáš takový význam zároveň vyzdvihuješ důležitost výroku samotného.
Podle mě je ta misinterpretace daleko méně rozšířena, než si myslíš. Ty se s ní nutně setkáváš na své úrovni (nic pejorativního), tzn. s minimální budhistickou praxí a s v podstatě zpytáckým (filosofujícím) pohledem a přístupem. V této rovině můžeš jistě volně o věcech ze svého pohledu polemizovat, ale děláš IMHO chybu, když si myslíš, že západní budhisté dogmaticky věří že cesta=cíl en masse a že to je nějaký, pro pochopení budhismu na západě determinující faktor. Je to podobné, jako kdybych já kupř. hodnotil všechny křesťany v ČR podle Kopretiny... To by bylo bláhové.
BTW, já bych také řekl, že ten výrok je vytržen spíše z nějaké 'zenové literatury' (než přímo z budhistického kanonu), jak už psal JzP.
2) Nesmysl to není, neboť spousta křesťanů budhismus (Budhovu metodu meditativní introspekce) v různých formách pratikuje. To je prostě fakt. Vůbec to samozřejmě neznamená, že se klaní nějakému idolu, apd., ale k tomu se dostanu později...
V podstatě budhista křesťan je někdo, kdo věří, že základ všech náboženství má kořeny v 'universálnu' a Budha nature nebo víra v Ježíše jsou upayas - užitečné pomůcky, jak toho 'cíle' dosáhnout. Pro člověka, který se vydá na cestu se postupně stávají rozdíly mezi doktrínami a náboženstvími méně a méně podstatné, jak si člověk uvědomuje propojenost všech věcí, apd. V případě budhismu je ale důraz kladen na bytostně zažité, ne intelektuální přesvědčení...
Samozřejmě ne pro všechny tato cesta skončí úspěchem, stejně jako nestačí jen opakovat Namu-amida-butsu, nestačí jen přijmout Ježíše za svého spasitele a být automaticky spasen. To by paradoxně znamenalo, že i pro křesťany platí, že cesta=cíl a ta cesta by byla navíc kurevsky krátká : )
3) Ale vůbec ne. To je pouze tvoje dedukce. Osmidílná stezka je obecný kodex, který sice povoluje interpretace, ale z jejího kontextu jasně vyplývá, že takové interpreatce mohou být jen dílčí a nemohou odporovat odstatním 'dílům' stezky. V podstatě se jedná o jakési desatero. Ty rozdíly mezi budhistickými řády a směry jsou mnohé, kulturní, historické, geografické, doktrinální, ale neznamenají, že v jedné sektě je kupř. oficiálně (tzn. bez následků) přijatelné zabíjet a ve druhé ne, apd. Jistě nebudeš tvrdit, že rozdíly mezi křesťanskými řády vyplývají z různých interpretací desatera, ne?
BTW, 'přinášení obětí' bodhisattvovi je úplně něco jiného, než lukostřelba nebo opakování mantry a nemá to s osmidílnou stezkou a pravou snahou nic společného. Jednak v budhismu nejde o nějaké oběti nebo idolisaci, ale o výraz uznání Budhovi za 'vynález' metody na odstranění utrpení, i když svíčkové baby jsou všude a některé budhistické směry jistě idolisaci silně připomínají. Modlení k Amidovi a mantry jsou dílčí doktrinální záležitosti, podobně jako řádově větší rozdíly mezi budhismem malého a velkého vozu. Lukostřelba (asi máš na mysli Herigela) je pouze uplatnění zenové metody ve sportu, ale není to nějaká budhistická škola. Osmidílná stezka je definována obecně, nejsou to nějaké příkazy. Nejblíže její příkazové interpretaci jsou monastické řády jednotlivých budhistických směrů, ale tam jde v podstatě o kasárenský systém, kdy původním cílem bylo udělat z negramotného, nedisciplinovaného dítěte efektivně mnicha.
AJ:
OdpovědětVymazat1)Podle mě je ta misinterpretace daleko méně rozšířena, než si myslíš.
Pokud je tomu tak, je to jen dobře! Já vím, co vím, setkal jsem se s tím, ne jednou, jestli je to víceméně okrajové neporozumění, tak dobře (BTW: já jsem snad nenaznačoval, že se jedná o nějaké "nejrozšířenější" nebo "zásadní" neporozumění, jen se na něm dobře dalo demonstrovat to, co jsem chtěl říct; možná by se to obdobně dalo udělat i v jiných případech)
2) V podstatě budhista křesťan je někdo, kdo věří, že základ všech náboženství má kořeny v 'universálnu' a Budha nature nebo víra v Ježíše jsou upayas - užitečné pomůcky, jak toho 'cíle' dosáhnout.
Já Ti rozumím, ale takový člověk opravdu není křesťan! I když je sám o tom přesvědčen. A věřím, že máš pravdu, že jich je dneska hodně. Takhle možná může věřit buddhista. A pokud by i křesťan v universálnost náboženství věřil (a já sám se za takového určitým způsobem považuju), pak v momentě, kdy by začal praktikovat tu "Budhovu metodu meditativní introspekce", tak jím být přestává. Proč tomu tak je, o tom je ta kniha o. Seraphima, na to tu není místo.
3) mám pocit, že v podstatě neříkáš nic jiného než já. Osmidílná stezka je obecný kodex, který povoluje interpretace. Pokud přinášení obětí bodhisatvovi stojí mimo "pravé usilování", o.k., to na věci nic nemění.
Jistě nebudeš tvrdit, že rozdíly mezi křesťanskými řády vyplývají z různých interpretací desatera, ne?
Já jsem napsal, že rozdíly mezi jednotlivými buddhistickými směry jsou větší než rozdíly mezi judaismem, křesťanstvím a islámem. Desatero už například v islámu myslím neplatí, přestože uznávají SZ; i když jistě to nevím, já se jím už dlouho nezabýval
Vodník:
OdpovědětVymazat1) Jde o to, že v prvé řadě není vůbec jasné, s čím ses setkal, natož abys to mohl nějak apriorně hodnotit. A tvůj původní komentář opravdu vyznívá, jako kdyby to byl nějaký zásadní a rozšířený fenomén a nebo něco, o čem by se měly vést zpytácké ('církevní') diskuse. Ve skutečnosti ten 'problém' na nějaké pomyslné doktrinální úrovni (ve které se ho dotýkáš ty) v zásadě odpadá, jakmile se člověk začne věnovat osobní budhistické praxi.
2) K tomu mohu říct jen to, že obě cesty, křesťanství a budhismus jsou jen ony příslovečné 'prsty, které ukazují na Měsíc', nic víc. A navíc mi není úplně jasné, jakou křesťanskou zásadu, nebo Ježíšovo učení by někdo, kdo praktikuje introspekci porušil...
Je otázka, zda má smysl (zda je užitečné) tyto dva směry nějak dlouhodobě kloubit, ale to je něco jiného, než 'nemožnost'.
3) "rozdíly mezi jednotlivými buddhistickými směry jsou větší než rozdíly mezi judaismem, křesťanstvím a islámem" ???
Já jsem měl při zmínce o desateru na mysli rozdíly mezi křesťanskými řády (a sektami) a sektami v Budhismu. Rozdíly mezi budhismem malého a velkého vozu bych připodobnil k rozdílům mezi orthodoxními a papežskými církvemi a rozdíly mezi judaismem a křesťanstvím k rozdílům mezi hinduismem a budhismem. Samozřejmě se spoustou výhrad, na jejichž popis zde není místo...
A teď vidím, že ty dokonce (na začátku svého článku) ztotožňuješ osmidílnou stezku s onou 'cestou' z cesta=cíl. To jsem původně přehlédl. Ta cesta je celé Budhovo učení a jeho praxe, ne jenom nebo hlavně osmidílná stezka.