úterý 20. listopadu 2012

Výpisky z četby - pozoruhodná tolerance Vatikánu

Jednou z laskavějších ironií dějin to byly Benátky, stát svou účastí na čtvrté křížové výpravě lvím podílem odpovědný za zkázu Byzance, které přispěly k záchraně řecké kultury. Už z dřívějška hostily kolonii řeckých kupců a techniků, nyní (tj. po r. 1453) zaplavenou uprchlíky z Konstantinopole. ... Koncem 15. stol. pulsovaly Benátky řeckým kulturním životem. ... Náboženství nestálo v cestě. Ačkoliv se všichni vůdčí řečtí učenci v Benátkách připojili k římské církvi, a ačkoliv Benátky v minulosti prokázaly prokázaly pravoslavným pramalé porozumění, nyní intolerance ustoupila...dílem díky panujícímu duchu osvícenství a nezávislosti, pro který nedovolili inkvisici operovat na jejich území bez souhlasu vlády. Patriarcha Maximos IV. dokázal uchránit náboženskou svobodu pravoslavným Iónských ostrovů a o něco později vyrostl v Benátkách řecký chrám. Původně se měl stát uniatským pod pravomocí benátského patriarchy. Roku 1577 jej benátská vláda povolila převést pod pravomoc patriarchy konstantinopolského....

Roku 1602 zemřel ... Maximos Margunios, v pozdějším věku biskup Kythéry ... Sepsal též řadu pojednání, dosud nevydaných, proti jesuitům a františkánům, v důsledku čehož se na něj dvakrát zaměřila inkvisice; ochránila jej benátská vláda(!)

Roku 1577 založil papež Řehoř XIII. v Římě Kolej sv. Athanasia pro vzdělávání Řeků v pravé víře. Kolej poskytovala znamenité vzdělání ... Přijímala též chlapce z pravoslavných rodin s nadějí na jejich obrácení, ne vždy naplněnou(!)
(S. Runciman: Zajetí Velké církve, 2010, str. 175 - 179, orthografie upravena, vsuvky kursivou)
Zajímavé ve srovnání se situací ve zbytku Evropy, kde - až na zcela výjimečnou situaci v Maxmiliánových a Rudolfových Čechách - zuřily náboženské války tím nejhorším způsobem.

(Aktualisováno)

10 komentářů:

  1. A schválně - víte-li proč tomu tak bylo?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nějaká ta vysvětlení jsou v těch vynechaných passagích (Benátčané si nemohli dovolit napadat své poddané, značný počet řeckých žoldnéřů atd.) + osvícenský duch (tj. ten váš), který tam vanul s dvousetletým předstihem.

      A co myslíte Vy?

      Vymazat
    2. Ano, přesně tak - byla to svoboda :-)

      Vymazat
    3. Myslíte tu svobodu osvícenského ducha? Tahle tolerance ale nevycházela z nějakého pochopení, ale z počínajícího nezájmu a odsouvání víry (jako takové) na druhou kolej - prostě nebyla už tak relevantní a od toho je jen krok k této "toleranci".

      Ale zajímavé je, že tam k tomu došlo, zatímco ve zbytku Evropy o tom nebylo řeči: jakákoli jiná vyznání než římskokatholické byla u nás zakázána ještě za Marie Theresie.

      Vymazat
    4. Ta všeobecná svoboda přímo souvisela s další věcí - se svobodou podnikání, s počátky kapitalismu. S přechodem od "věřím" k "chci vědět". S přechodem od "osud v rukou boha" k "osud v rukou mých".

      Vymazat
    5. Teď jde o to, co byla příčina a co důsledek. Marx by věděl: dialekticky...

      (Mimochodem, v integrálním systému jedno druhé - "věřím" x "chci vědět", "osud v rukou boha" x "osud v rukou mých" - nevylučuje)

      Vymazat
  2. Vliv Byzance na křesťanský (papežský) Řím byl značný. Až do 8. století byl Řím podřízen byzantskému vévodovi a v Římě té doby se běžně mluvilo řecky. Nejen Řím, ale též Amalfi, Neapol, Gaeta a další města Itálie byla pod vlivem byzantských vévodů. Řečtina a řecká kultura přežívaly ve středověku na Sicilii a v jižní Itálii, kde se v některých oblastech dodnes mluví řeckými nářečími. V sicilských Syrakusách působil Archimedes a poblíže Agrigenta stojí nádherné řecké antické chrámy.
    Italské středověké malířství bylo původně byzantské do doby Cimabua a Giotta. Nejpatrnější vliv Byzance je v Ravenně s jejími kostely a mozaikami. V Benátkách býval dóže byzantským vévodou a svatý patron města Marek pocházel z Orientu. Basilica di San Marco v Benátkách má strukturu řecké baziliky.
    Kapitolou samou pro sebe je vliv řecké antické filozofie na italské renesanční myšlení. To mělo vliv již na klasiky italské literatury Petrarku a Boccaccia. V 15.a 16. století přicházeli do Itálie byzantští učenci,kteří přiváželi ssebou řecké rukopisy. Začalo se s překlady Platóna a Aristotela do latiny a italštiny. Vzniká renesanční novoplatonismus (Mikuláš Kusánský, Marsilius Ficino, Pico della Mirandola) a renesanční aristotelismus (Pietro Pomponazzi). Studium řeckých rukopisů v té době bylo soustředěno převážně ve Florencii. Jacob Burckhardt ve své slavné knize o renesanci ("Die Cultur der Renaissance in Italien", Basilej, 1860) uvádí, že učitelé řečtiny z Byzance působili v 15. a 16. století v mnoha italských městech.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S posledním odstavcem souhlas.

      Se znalostí řečtiny v Římě, potažmo Itálii, bych byl opatrný. Nepochybně se tam mluvilo řecky, když tam panoval Justinián, ale už i papež Řehoř I. Veliký (540-604) např. neuměl číst a psát řecky - a to pocházel z těch nejvyšších kruhů a měl nejlepší vzdělání. Koncem 7. a v první polovině 8. stol. - tzv. éra východních papežů (ze Sýrie a z Řecka) - se tam asi taky mluvilo řecky víc. Ale neznalost řečtiny (a neznalost latiny v Byzanci) přispěla lvím dílem k rozdělení církve. S obdobím Karla I. Velikého začíná určitá emancipace Západu od Byzance, v umění i v intellektuálním životě, emancipace, která to IMHO přestřelila až do toho schismatu.

      Renaissanční zájem o Řecko a řečtinu je, jak správně píšeš, kapitolou zcela odlišnou.

      Vymazat
    2. BTW, co je to "byzantský vévoda"? Máš na mysli nějakého císařova místodržícího, "gubernátora"?

      Vymazat
  3. Vodníku,zmínka o "byzantském vévodovi" a jeho civilní správě zbytků císařského Říma do počátku 8. století pochází z knihy "Dějiny Itálie" (Storia degli italiani) od Guiliani Procacciho. Bohužel nemohu upřesnit do jaké míry je tato zmínka historicky správná.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně: <b>text</b>
Odkaz: <a href="http://adresa">text</a>, tedy <a href=""></a>