Polemika s lehovským argumentem

Předem chci upozornit, že se nejedná o polemiku o holokaustu! Veřejně vyznávám tu víru, kterou mi přikazuje trestní zákon, a počet obětí ani způsob jejich usmrcení nezpochybňuji.

Nejedná se ani o polemiku s Lehem. Naše názory jsou zcela neslučitelné a domluvu považuju za nemožnou i v reálném životě (což je fiktivní situace, neboť Leho kdysi napsal na Eretzu, že by si odsedl od stolu, ke kterému bych se posadil já).

Jedná se tedy o polemiku s argumentem, že zpochybňování počtu obětí holokaustu a způsobu jejich usmrcení "je nemorální a nerespektuje úctu a respekt k přeživším obětem a jejich potomkům", popř. je někomu "plivancem do obličeje". Neboť je to právě tento zločin, kterým se tzv. "popírači" (ve skutečnosti revisionisté) dopouštějí - to, že k žádnému mimořádnému úbytku židovské populace za nadvlády nacistů nedocházelo, žádní revisionisté netvrdí.

Příklad, který obvykle používám, je dědeček, který mi zahynul při autobusové nehodě. A pro lepší názornost budiž ta nehoda nikoli dopravní, ale výbuch terroristické bomby, která autobus rozmetala na kusy se všemi cestujícími.

Svým způsobem by jistě bylo nemorální a bez úcty či respektu k obětem tvrdit, že se můj dědeček uchlastal nebo že vůbec nezahynul a žije spolu s jinými dědečky tajně v USA nebo v Israeli. Na to stačí, aby se přihlásil Gogo, že jeho dědeček v tom autobuse zahynul také. A Kapitán. A vážený pan Kreutzfeld. A třeba Báša, že jeho dědeček pomáhal odklízet ty trosky toho autobusu. Ne ne, fakt, že autobus plný dědečků vyletěl do luftu, lze považovat za dokázaný.

Jenže když někdo tvrdí, že tam s mým (a Gogovým a Kreutzfeldovým a Kapitánovým) dědečkem sedělo ještě 45 dalších dědečků, nedaří se mi nějak urazit se, když jiný zpyták přijde se závěrem, že v tom autobuse napočítali těch dědečků jen 25. Nebo 20. Jak tím, u všech všudy, utrpí památka mého dědečka (nebo Gogova nebo Kreutzfeldova nebo Kapitánova), že s ním do luftu vyletělo dalších "jen" 20 nebo 25 a ne 45 dědečků? Proč bych se měl já cítit uražen a dotčen tvrzením, že můj dědeček odešel na věčnost provázen pouze 25 dalšími dědečky a nikoli 45? Tvrdím tím snad, že Gogův, Kreutzfeldův nebo Kapitánův dědeček v tom autobuse neseděli? Že žijí v USA? Nikoli! Nepopírám přeci smrt jediného z těch dědečků! Pouze nechápu, proč bychom měli já, Gogo, Kapitán nebo vážený pan Kreutzeld vnímat nižší počet dědečků, kteří s těmi našimi předstoupili před Jehovu, jako "plivanec do tváře"!

Proto tento argument, dokud mi nebude přijatelným způsobem vysvětlen (a to se doposud nikomu nepodařilo), jako odůvodnění pro zákony, porušující Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, nepřijímám. Zákonu se podrobuji, ale považuji ho za nepřijatelný pro skutečně svobodnou společnost a podporuji všechny snahy, které povedou k jeho odstranění.

Tato polemika pomíjí otázku vůbec nejzásadnější: proč je to pro někoho tak nesmírně důležité, kolik dědečků vyletělo do vzduchu, že považuje za nutné kodifikovat počet obětí pomocí trestního zákona a tím effektivně znemožňovat jakýkoli další vědecký výzkum v tomto směru?