(Úvodní poznámka, AZ. H.Küng píše o rozkolu západního a východního křesťansta v 11. století na šesti stránkách anglického vydání své knihy „The Catholic Church – A Short History“, str. 79-84. Následující text je mé volné shrnutí Küngova textu na tento námět).
Vliv východofranckého impéria se projevil tím, že zakladatel impéria (Sacrum Romanum Imperium) Otto Veliký (912-973) , který byl fascinován svým modelem Charlemagnem, sesadil nemorálního papeže Jana XII. A zvolil jako jeho nástupce laika Lva VIII. Bylo to neklidné období svrhování a nastolování papežů a arcipapežů, včetně papežů vraždících a vražděných.
Došlo k reorganizaci papežství, která byla započata francouzskými mnichy v burgundském klášteře Cluny. Reorganizace papežství byla provedena německými krály a císaři a byla dokončena samotným papežstvím. Kláštery byly zbaveny dozoru místních biskupů. Tato centralistická reforma byla v rozporu s dřívějším dekretem Nikejského koncilu. Důsledkem církevní centralizace byl značný finanční zisk pro papeže a zavedení husté sítě podpůrných bodů na evropském kontinentě.
V r. 1046 německý král Jindřich III. (Černý, der Schwarze, 1017-1056) sesadil tři soupeřící a zkorumpované papeže. Jako nového papeže jmenoval biskupa Suitgera z Bamberku, který byl následován celou řadou říšských a povětšinou německých papežů. V době pontifikátu Lva IX. (1048-54) z Lotrinska, který byl příbuzným Jindřicha III., se reforem chopil sám papež. Reformoval římskou církev a z kardinálů vytvořil papežský senát. Do svého senátu dosadil též vysoce inteligentní představitele církevních reforem z oblastí severně od Alp. Nejvýznamnější z nich byli Humbert (von Silva Candida) z Lotrinska a arciděkan Hildebrand, který reprezentoval papeže coby cestovní legát. Právník a teolog Humbert se stal nejbližším důvěrníkem papeže. Humbert byl skvělý stylista, též ironický a sarkastický autor mnoha spisů; především však se stal velmi účinným propagátorem římského systému papežství.
Nové doktriny byly ofensivní kampaní za nový světový řád, v rozporu s chápaním církve dle Nového zákona a charakterem katolické církve během prvního tisíciletí. Římská agitace se se soustředila zejména na dva body: boj proti uvedení do úřadu (investituře) laiků a boj proti tradičnímu sňatku kněží, který byl hanlivě nazýván „konkubinátem“.
Došlo tak k revoluci „shora“, která byla prezentována římskými zastánci – včetně použití všelijakých falzifikátů – jako nastolení pořádku rané církve. Tato revoluce se měla vztahovat i na Východ. Nepřekvapí, že Humbert, coby autor reformních programů dle římského principu, způsobil osudové rozštěpení s církví v Konstantinopoli, které se nepodařilo dodnes zacelit.
Rozkol církví Východu a Západu se připravoval dlouhá století postupným odcizováním. Stál na postupném posilování papežské autority, které bylo pro východní církev v rozporu s její vlastní tradicí rané církve.
Byly i další faktory,které vedly k odcizení – římští papeži neuměli řecky a ekumenističtí patriarchové Východu neuměli latinsky. „Latincům“ se Řekové zdáli arogantní, pedantičtí a vychytralí; Řekům se zase „Latinci“ zdáli nevzdělaní a barbarští. Řekové vnucovali jinak mluvícím katolíkům řečtinu. To vše však nemuselo vést k rozkolu, jehož hlavní důvody byly církevní a politické, představované zejména hrozivým vzrůstem papežské moci. Dodnes pro pravoslavnou církev papežův nárok na prvořadost (angl. primacy) je jedinou vážnou překážkou obnovy katolické církevní obce, která pro východní církev zůstala převážně koinonia, communia.
Rozkol mezi Západem a Východem měl tři hlavní fáze:
1. V době invaze barbarů v 3.a 4.století římští biskupové se snažili vyplnit mocenské vakuum na Západě svým vlastním vládnutím. Papežové Lev I. a Gelasisus nahradili císařskou církev papežskou církví.
2. Papež Štefan v 7. a 8. století navštívil franckého krále, aby si zajistil církevní stát na úkor bývalých byzantských území. Papež Lev III., v r. 800, z vlastní autority udělil Karlu Velikému (Charlemagnovi) císařský titul. Tímto aktem byl jmenován, vedle legitimního císaře Byzance , z milosti papeže západní germánský císař. Konečně zpupný Mikuláš I. (pontifikát 858-867) exkomunikoval respektovaného patriarchu Fotia, který byl na Východě považován za svatého. Fotius byl proti zavedení filioque.
3. V 11. Století arogantní a teologicky zaujatý Humbert potkal v Konstantinopoli nevzdělaného a rovněžtak arogantního patriarchu Cerularia. Humbert zbavil Cerularia titulu ekumenického patriarchy a otevřeně agitoval proti němu. Dne 16. července 1054 položil Humbert exkomunikační bulu na oltář Hagia Sofia, načež patriarch Cerularius Humberta též exkomunikoval, včetně jeho doprovodu.
Od té doby je rozkol nenapravitelný přes veškeré snahy o usmíření. Rozkol byl zpečetěn křižáckými výpravami , které započaly koncem 11. století. Řím se nejen snažil zatlačit islám, ale též dostat odštěpenou církev Byzance pod papežskou nadvládu z Říma.
Erratum: Má být filioque namísto fililoque.
OdpovědětVymazatAleši, filioque jsem upravil, ale ten text vypadá v té pracovní podobě děsně komplikovaně. Zkusím to změnit.
OdpovědětVymazatPrvních 5 odstavců Küngova textu se zabývá událostmi, které rozštěpení těsně předcházely a kdy už rozdělení bylo faktem.
OdpovědětVymazatShrnutí ve třech bodech:
1. Ano, o tom jsme už mluvili v kommentáři k předešlému textu. Myslím, že tohle Romanides opomíjí, i když i to bylo díky barbarům
2. Papež Lev III. protestoval proti zavádění filioque do Creda a nechal napsat Vyznání víry na stříbrné desky bez filioque; zde je hlavní moment rozporu mezi franskými barbary a Římem, který byl ještě pravoslavný, jednotný s řeckým Východem. Arrogantní Mikuláš I. způsobil tzv. Fotiovo schisma, které vyhojil až VIII. ekumenický koncil (879/880). Filioque zavedl do římské liturgie až Benedikt VIII. (1012-1024).
3. To byl už závěrečný akt dramatu, ve kterém už bylo vše rozhodnuto.
Dodnes pro pravoslavnou církev papežův nárok na prvořadost (angl. primacy) je jedinou vážnou překážkou obnovy katolické církevní obce, která pro východní církev zůstala převážně koinonia, communia.
S tím nelze souhlasit. Vážnou překážkou zůstává nejen i filioque, ale i všechny ostatní herese, které Latiníci po rozkolu zavedli: celibát kněží, odpustky, nauka o očistci, neposkvrněné početí Panny Marie. Nepočítám nekvašený chléb (to by asi římští katholíci neviděli jako problém, kdyby měli nahradit hostie prosforami) a přijímání pouze Těla Páně, neboť jsem byl v posledních letech několikrát svědkem toho, jak v římskokatholických chrámech přijímali věřící pod obojí. Nicméně i pokud by chtěli zavádět unii typu řeckokatholické církve, zůstává vedle papežského primátu filioque závažnou překážkou.
Nesmysl. Lev III. nemohl být v jednotě s pravoslavnými heretiky, kteří právě (814) upadli do obrazoborectví. Zapomínáte, že papež je strážce pravověří. Jeho úloha byla zvláště obtížná v situaci, kdy z Cařihradu přicházela jedna herese za druhou. Situace se uklidnila až tím, že Východ odpadl od Katholické církve.
VymazatCelibát kněží potvrdila karthágská synoda v roce 25. 5. 419, doplňte si znalosti. To samé potvrzují církevní otcové, např. Jeroným. Naproti tomu byzantskou heretickou praxi kodifikovala až lžisynoda v Trullu v roce 691. Papež, jako strážce pravověří, ji nikdy neuznal, a proto je neplatná.
VymazatAni ve zbytku nemá cenu reagovat na obvyklé ruskopravoslavné bláboly. Vodníka nepoučí nikdy nic, takže člověk může jen slovo od slova zopakovat, co napsal před dvěma lety.
VymazatJak víte, že Lev III. nechal udělat ty stříbrné desky po r. 814? Jinak pokud chcete rozšířit studnici vatikánské propagandy, ze které čerpáte, mám pro Vás skvělý link!
VymazatKarthaginská synoda byla stejně lokální jako trullská. Ani jedna nemá závaznou platnost ekumenického koncilu, jakým byl třeba první konstantinopolský, na kterém se ustanovilo Credo BEZ filioque
Pokud nadále hodláte argumentovat na základě fragmentárních informací z římskokatholických pramenů a právnické logiky, můžete psát ty stejné hlouposti jako před dvěma lety ještě dalších deset let, ale já nebudu považovat za smysluplné na ně reagovat; že tak činím nyní, je proto, že nemám v tomto vedru na nic jiného náladu.
Vodníku, s Vámi je těžké polemisovat, když neznáte ani dogmatiku vlastní Církve. Trullánská synoda je samozřejmě pravoslavnými považována za ekumenickou a byla tak i myšlena. Doplňte si laskavě znalosti, je velice únavné Vám neustále vysvětlovat takové triviality, které byste jako údajný znalec pravoslaví měl znát jako básničku: "The Orthodox Churches consider this council as ecumenical and adds its canons to the decrees of the Fifth and Sixth Councils."
VymazatA tak je to se vším, jeden nesmysl vedle druhého.
Jak víte, že Lev III. nechal udělat ty stříbrné desky po r. 814?
VymazatTo je úplně jedno, kdy a co udělal. Podstatné je, že byl strážce pravověří. Je tedy lež Vaše tvrzení: "jednotný s řeckým Východem". Jednotný s pravoslavnými heretiky rozhodně nebyl.
Vaše nepoučitelnost je věru imposantní! Už jsem Vám millionkrát napsal, že pravoslaví neporozumíte tím, když si vygooglujete informace. Možná to tak jde s právní vědou, i když i tomu bych se moc divil!
VymazatTrulská synoda není Ekumenický koncil; jestli ji pravoslavní uznávají za ecumenical vzhledem k platnosti jejích kánonů, stále to není Ecumenical council. O to ale nejde v první řadě, v první řadě jde o to, co je pravá víra a to určuje církev. Jsou to závěry ekumenických koncilů a některé kánony jiných, lokálních koncilů (je jich celá řada); ten o celibátu z Karthaga mezi nimi není.
Lev III. byl v jednotě s celou církví, tedy i s řeckým východem. Vaše mantra pokaženého gramofonu o tom, že papež byl strážcem pravověří, Vám to neumožní pochopit. Ostatně odkázal jsem tuhle na další poučení pro Vás.
Vodníku, srdečný dík za veěkeré vylepšní mého příspěvku. Myslím, žes to zvládl bravurně. V anglickém překladu Künga, z kterého jsem čerpal, jsou drobné nejasnosti a něco holt v těch překladech je buď ztraceno či zkomoleno.
OdpovědětVymazatCo je důležitější: Hans Küng uvítal zvolení jezuitského papeže Františka (Bergolia), který je mu sympatičtější než jeho dva předchůdci. Ovšem dnes je ještě předčasné nového papeže hodnotit. Zdá se, že Küngovy názory ohledně potřebných reforem římskokatolické církve jsou v celkovém souladu s názory nového papeže Františka.
Rádo se stalo.
VymazatPapež se skutečně projevuje tak, že se ptám, jak ho mohli zvolit. Vatikán je podobný humus jako parlament České republiky. Je, pravda, příliš brzo na hodnocení, ale půjde-li takhle dál, bude zastřelen. Pachatelem bude buď Al Kajdá nebo neonacisté; kdo o tom bude pochybovat, bude s okamžitou platností zařazen mezi konspirační theoretiky, což je pro intellektuály společenská poprava.