Medvědí služba manipulátora Kovanice

V letním horku zoufalí vyhladovělí trollové naprázdno klapou ústy, proto jsem se rozhodl jim po několikatýdenním půstu předhodit tolik očekávané sousto.

Ve věčně antisemitském světě, který až na pár přátel a obdivovatelů Václava Havla cítí k Židům viscerální odpor, je třeba neustále, pokud možno dnes a denně, vystupovat na obranu tohoto těžce zkoušeného a pronásledovaného ethnika. Je tak ovšem třeba činit s rozvahou a poctivě, nikoli manipulativním lhaním, kterému bude tleskat jen Kopretina a pár fašistů na Neviditelném psu. Jinak se jedná o medvědí službu. Právě takovou medvědí službu prokazuje tomuto malému ale statečnému národu Jan Kovanic.

První – češtinářský – odstavec jeho článku je naprosto v pořádku. O to hůře vyznívají následné manipulační bláboly a lži.

„Protože však ve většinové společnosti vždy existoval jakýsi antisemitismus, vědělo se, kdo z nových křesťanů je vlastně Žid. Vědělo se to, protože se to »potřebovalo vědět«.“ připomíná nám Kovanic cliché, které zesměšňuji o něco výš. V následujících větách se sám zaplétá do malých ž- a velkých Ž-: „Mnozí mudrcové vám i dnes vysvětlí, že Karel Marx byl vlastně žid. Byl pokřtěný, takže Žid. Že se narodil v rodině pokřtěného německého žida? Že to byl antisemita? Stejně je to žid!” Spíš než zaplétá ale (vzhledem k úvodnímu odstavci, ze kterého vyplývá, že je mu pravopisné rozlišení dobře známo) lže: nevím o nikom, kdo by tvrdil že Marx byl žid; nikdo soudný ale nepopírá, že to byl Žid, bez ohledu na to, že se jeho otec nechal pokřtít. „Aby bylo jasno, že za marxismus a komunismus mohou Židé.“ „Aby“ je spojka účelová; to, že odpadlí židé tvořili naprostou většinu komisařů a vedení revoluce, to dnes nepopírají ani samotní Židé a ani to s židovstvím Marxe zas až tolik nesouvisí. Ale jedna spojka stačí, aby vytvořila žádanou souvislost k dokreslení toho zlého antisemitského světa.

„Ale jak rozeznat skutečného pravého Francouze, Němce či Čecha od nenáboženského Žida...? Aby byla tato otázka jednou provždy vymýcena, vymyslel si Hitler a jeho soudruzi Norimberské zákony. Ty přesně definovaly, kdo je Žid, kdo je židovským míšencem prvního či druhého stupně a kdo kdy půjde do koncentráku.“ Tomu říkám manipulace! Ano, norimberské zákony určovaly kriteria, podle kterých byla stanovena „míra židovství“, nicméně Kovanic na tomto místně taktně nepřipomíná, že definici toho, kdo je nebo není Žid, stanoví halacha, tedy Ž/židé sami! Nacisté je pouze převzali a rozvedli na ty stupně. Kommunisté s tím už pak pouze chabě a trapně mávali, když odsuzovali vlastní soudruhy. Bolševický antisemitism neměl dlouhého trvání, v Brusselu r. 1958 už, mírně řečeno, Židé rozhodně nechyběli. Zákaz působení se opravdu týkal jen někoho (Werich, Horníček, Moserová, Lustig nebo Forman nikdy pronásledováni nebyli) a jeho důvodem, pokud je mi známo, nebylo židovství postiženého, za normalisace zcela jistě ne! Okecávání toho, že Jan Fischer je Žid a hlásí se k tomu, je pak už vysloveně trapné. Tak trapné, že by si jeden mohl začít myslet, že snad na tom opravdu záleží. Zde ovšem Kovanic halachu naopak účelově připomíná, neboť Fischerova matka prý Židovka nebyla. Nicméně takovému příteli Israele, jakým je Jan Kovanic, nemůže být neznámo, že podle současných kriterií židovského státu na to, kdo je nebo není Žid, by Jan Fischer do země přijat byl.

Takže zde máme ukázkovou manipulaci: Kovanic možná nelže naplno, ani si úplně nevymýšlí, on jen skládá pravdivé věty a kousky vět do zcela falešného obrazu. A na závěr nesmí chybět ten věčný vtip bojovníků proti antisemitismu o americkém a ruském dirigentovi, který ovšem chování Židů samotných vyvrací na celé čáře.

Říká se, že antisemita je ten, koho sionisté nemají rádi. Tito antisemité zas říkají, že nemají nic proti Židům jako takovým, oni nemají rádi jen některé Židy – právě takové, jako je Jan Kovanic.