Článek Daniela Veselého v Britských listech mne přivedl k úvaze, která v poněkud jiné formě strašila v mé hlavě už dlouhou dobu: kdy vlastně došlo k přeměně Václava Havla z mravně příkladného dissidenta k mravně upadlému presidentovi?
Daniel Veselý jest mnohými uvědomělými občany označován za šílence a antisemitu. Ve svém článku se ovšem odvolává na Petera Steinera. Že je Peter Steiner Žid není samo o sobě ještě tolik argumentem, jako to, že mě s jeho názory seznámil můj bratranec, skalní havlovec, Schwarzenbergův fanda, člen České společnosti přátel Israele a volič TOP 09 (což je u inteligentního, vzdělaného a charakterního člověka, jakým Martin bezesporu je, kombinace naprosto kuriosní), jehož adorace VH vlivem Petra Steinera utrpěla vážné trhliny. Meritem Steinerovy studie je to, že čtenář jasně vidí – bez ohledu na to, zda válku v Iráku schvaluje nebo odsuzuje – že se president Václav Havel stoprocentně zpronevěřil zásadám, které krátce předtím coby dissident sám hlásal.
Kdy se tedy stal Havel presidentem? Máme na mysli onu přeměnu z politického vězně (jakkoli prominentního, což je samo o sobě důvod k mnoha pochybám a otazníkům) v hýčkaného služebníka elit a podporovatele jejich zločinů. Jistě se mnou budete souhlasit, že se to nestalo 29. 12. 1989. Ani k tomu nedošlo v listopadovém týdnu. Je jisto, že Havel byl k presidentství vybrán elitami a schválen samotným Gorbačevem jako nejvhodnější kandidát minimálně 1-2 roky před listopadem (odkazy si laskavý čtenář vyhledá sám).
Není třeba jít až tak daleko jako některé spiklenecké theorie, které tvrdí, že Havel byl přijat do zednářské lóže (což je vcelku možné) a vybrán pro budoucího presidenta už při své návštěvě USA v r. 1968. Havel byl v 70. letech bezesporu statečným obhájcem lidských práv v ČSSR. Tato jeho činnost nemusela být nutně v žoldu CIA, nicméně každý bojovník proti kommunistickému régimu byl pro Západ a Ameriku spojenec a minimálně „užitečný idiot“. Stejně tak si nemyslím, že nejrůznější západoevropští levičáci, bojující v 70. letech proti umístění nukleárních raket v Evropě, za rozpuštění NATO apod., byli nutně placenými agenty Moskvy – z naprosté většiny se jednalo o naivní „užitečné idioty“.
Jsem přesvědčen, že Václav Havel už v průběhu své dissidentské činnosti přestal být pouhým užitečným idiotem. Nejpozději v době, kdy souhlasil se svým výběrem k presidentování, musel natvrdo vědět, do čeho jde. Jeho fešácký kriminál svědčí ovšem spíše pro to, že mocní nad ním (a to zřejmě pouze nad ním) drželi ochrannou ruku už dříve – a neptejte se mě, jak to dělali; nevím to, i když je mi jasné, že pole pro nejrůznější konspirační fantasie se tak otvírá k šíři téměř neomezené. Jeho kritické proslovy na adresu USA v 80. letech, které Veselý cituje, mohly být povolenou líbivou rhetorikou, která mohla (ale nemusela!) být myšlena upřímně. Pro mě se ovšem ten Václav Havel, kterého bych si měl pro jeho statečnost vážit, ztrácí v nedohlednu, snad někde v 70. letech - a to ještě s otazníkem.
Já si hlavně nemyslím, že by měl Havel nějaké příkladné mravní kvality a to ani před rokem 1990. To je ale na delší debatu.
OdpovědětVymazat