To je přesně styl, co bych čekal piánko v klubu na dokreslení lehce depresivní atmošky kolem půnoci. Na koncert kde by bylo víc než 50 lidí a bylo to v prostoru větším než pajzl bych na to nikdy nešel. Taky mě tam ruší ty exhibiční vložky (já tomu říkám onanie)
Pro mě jo. I já poznám, že je to virtuos, ale nechytí mě to. Taková etuda. Tenhle komentář z toho videa to vystihl za mě:
C'est une démo de technique pure sans aucune émotion. C'est sûr que c'est virtuose, mais y'a pas un soupçon de musicalité. Je préfère mille fois les somptueuses prestations que fait actuellement.
Tvrdit, že to není muzikální, není subjektivní názor. Ten člověk neví, co je to muzikalita. A nebo ví, ale Bireli ho nějak sere, tak ho potřeboval setřít...
Zkusím to vyjádřit jinak - chybí mi tam PROŽITEK. Pokud tam je z jeho strany, já ho necítím (nedošlo k předání), pro mě to jen rychle odhrkaná etuda. Svého druhu bravurně zvládnutá forma bez (mně čitelného) vnitřního obsahu.
Krasny ryzi jazz, ktery ztraci na hodnote, kdyz je poslouchan slepickama hromadne sedicimi na hrade. Na terase, ve dvou, jako hudebni pozadi pro tichou konversaci, doplneni atmosfery, perfektni.
Technicky tomu nerozumim, snad jen, ze kazda nota sedela, mozna az moc presne, ono take asi nebude dost mista na improvisace, jelikoz tento musikalni kus ma predlohu, originalni zdroj ve starem filmu. Strasidelnem...
ztraci na hodnote, kdyz je poslouchan slepickama hromadne sedicimi na hrade Tomu nerozumím. To je jako když mi říkal kluk v New Yorku, že on tam na žádného Shakespeara do divadla chodit nebude, protože tam chodí svoloč. Já chápu, že publikum, sestávající se z kreatur, může zkazit náladu, ale nemůže umenšit kvalitu předváděného díla.
Kdyz uz se ptate, Vodniku. Tenhle hudebni žánr. tedy jazz, mi nejak nesedi jako davova a jeste k tomu v koncertnim prostredi prednesena hudba. Jazz by mel vytvaret naladu, atmosferu, je prece dedictvim blues, coz je velmi neformalni druh hudby. Nasledne sedet tise a ukaznene, s ohledem na sousedy, odebere tu nutnou uvolnenost jen tak se tou hudbou nechat unaset. Mne spise prekvapilo, ze se da hrat vyborny jazz i na kytaru a presto si ponecha specificke zneni, myslim tim strukturu punktuaci. Zalezi na umelci...Ovsem ja hudbu, celkove, vnimam laicky emotivne, ve skutecnosti na mne vic pusobi hudba na klavir, nebo pak klasicky orchestr... Myslim, ze toto je take krasna interpretace Stelly:
Jak jste správně odhadl, pro mne nic moc. Chvíli jsem přemýšlel, kdy přestane cvičit stupnice a začne hrát něco, co má obsah. Zbytek jsou sesbíraná zhruba jednotaktová prstová cvičení, zahraná vemi rychle a posouvaná po hmatníku hore dole. Všiml jsem si, že Vás Vodníku fascinují interpreti, kteří mohou vytlačit cokoli, hlavně když je to rychle.
Co se týká techniky, ta vypadá třeba takto (i když interpret rozhodně není největší, žijící...:) http://www.youtube.com/watch?v=-MXGcuZaE0w
Ale Kapitáne, Vy zas mluvíte o něčem jiném. Navrch jste nečetl mou odpověď JzP, že nejde o techniku, tu mají všichni dokonalou. Vámi uvedené ukázky jsou pochopitelně úctyhodné, ale jedná se o interprety - oni to mají nadřené; za mého mládí bylo dokonce salonfähig koukat na interprety svrchu, protože to mají "jenom nadřené". Samozřejmě, že i (vynikající) interpret je svým způsobem tvůrčí umělec, tvůrčí ve smyslu vlastního podání.
Bireli, Reinhardt, Rosenberg nebo i Grapelli nemají nadřeného vůbec nic, ti tu muziku sypou z fleku z rukávu. A není to improvisace na 3 - 4 akordy jako u blues nebo rocku (např. tenhle borec taky nemá chybu!), ale na úžasně složité harmonie, které se navrch rychle mění (pokud lze u mě hovořit o posedlosti rychlostí, tak je to obdiv, s jakou nenuceností sledují tihle mistři ty bleskurychlé změny tónin). Se stupnicemi si vystačíte tak na nějaký ten jazzrock, ale ne u takovéhleho jazzu (tak leda při ex post analyse); tam to musí sypat samo.
Vodníku, jak si myslíte, že vznikají tyhle "improvizace". Když to rozložíte na prvočinitele, jsou to grify a postupy, které musí dotyčný velmi pečlivě "nadřít" aby mohl improvizovat. Tommy Emanuel, jo to je dobré, rád si poslechnu. Ale podívejte se, kolik toho mají obě zdánlivě rozdílné skladby společného. Tihle improvizátoři se podle mne nakonec vždy zacyklí ve vlastní ohraničenosti. Nechci snižovat jejich umění, já bych to nezvlád ani za tisíc let cvičení, ale napsat v jejich případě "největší žijící" a podobně považuji za velmi přehnané.
Vodníku, jak si myslíte, že vznikají tyhle "improvizace". Když to rozložíte na prvočinitele, jsou to grify a postupy, které musí dotyčný velmi pečlivě "nadřít" aby mohl improvizovat. Je vidět, že s improvisováním nemáte zkušenosti. Ale ujišťuju Vás, že tomu není tak, jak se domníváte. Jistěže kytarista musí něco umět, něco mít "nadřený", ale samotná improvisace, pokud se skládá z nadřených griffů, tak to každý kumštýř prokoukne a ohrne nad tím nos.
Nevydávám se za experta, nikdy jsem jsem se nedosal na úroveň, abych byl schopný poslouchatelné improvizace:( Nicméně v tom slyším opakující se stupnice krátké jednoduché motivy, nevyčítám jen konstatuji.
Je to jako stavět dům podle okamžitého nápadu, bez plánu. Může to vyvolat nezapomenutelné kouzlo okamžiku, ale bydlet se v tom moc nedá:)
Je to jako stavět dům podle okamžitého nápadu, bez plánu. Může to vyvolat nezapomenutelné kouzlo okamžiku, ale bydlet se v tom moc nedá:) Nevím jestli je to srovnatelné.
O weekendu jsem byl vyzván k improvisaci na Wave, kterou znám a hraju už léta, ale nikdy jsem na to neimprovisoval; musel bych si k tomu sednout, vyzkoušet si harmonie a stupnice - přesně, jak Vy to říkáte. Včera večer jsem se zeptal synka, zda by na to uměl z fleku zahrát. Nejdřív se trochu zamyslel, přehrál si to a pak bez problémů spustil. A ubezpečuji Vás, že ty stupnice a harmonie znám theoreticky líp než on! :-)
>musel bych si k tomu sednout, vyzkoušet si harmonie a stupnice - přesně, jak Vy to říkáte.
No vždyť ano, domácí příprava je nezbytná, pokud neimprovizujete každý den.
>Nejdřív se trochu zamyslel, přehrál si to a pak bez problémů spustil.
No tak jistě, s jeho průpravou, cvikem a hudebním nadáním věřím. Bude to i tím, že spoustu těch obratů a harmonií respektive jejich útržku už hrál. Protože se jedná o celkem nevýrazný styl neměl by pro něj být problém na fleku stvořit něco, co se s tou harmonií nepožere a bude přibližně ladit. Slyšel jsem ho hrát:)
>A ubezpečuji Vás, že ty stupnice a harmonie znám theoreticky líp než on! :-)
Teorie je pomůcka pro hudební barbary jako jsem já, ti ostatní to slyší:)
Nezlobte se, pro mě je to spíš slouží k uspání po dobrém obědě. Skladba nikoho neurazí, vše uhlazeno a srovnáno. Můžete na půlku skladby vypnout uši a vrátíte se do vpodstatě stejné situace. Můžete klidně popít kafe, pokecat se sousedem nebo si odskočit a nic vám neuteče.
Já mám v principu rád ticho, hudební "pozadí" při nějaké činnosti mě dovádí k šílenství, nedokážu poslouchat tak nějak mimochodem. Když už něco poslouchám, mělo by to mít nějaký vývoj, který dospěje do okamžiku(ů), pro který to autor napsal. Jasně, že to není technicky lehké, ale nezlobte se, to není důležité. Na tuhle skladbu zapomenu 30s po jejím konci.
No nevím... jazz jsem poslouchával hodně, ale nakonec u hudby hledám emoce a ne mathematiku a nebo nějaké esoterní tajné umění sdílené virtuózním hráčem a spiklenými členy publika.
nějaké esoterní tajné umění sdílené virtuózním hráčem a spiklenými členy publika. Takovou musiku jsem ještě neslyšel. Možná nějaký úplný free jazz, ale tam se domnívám, že jde o spiknutí pouze mezi hráči samotnými a pro kohokoli mimo ně je to k neposlouchání.
Ten odkaz co jsi poslal je pro mne prostě prázdný... (asi) technicky dokonalé hraní podle nějakých postupů které možná někoho potěší nebo nadchnout, ale pro mne tam nakonec není v zážitku rozdíl oproti elevator muzaku. Hodnocení je to samozřejmě relativní, vždyť beauty is in the eye of the beholder...
Nevím jak poručík, ale kupř. mně se to líbí.
OdpovědětVymazatTo je přesně styl, co bych čekal piánko v klubu na dokreslení lehce depresivní atmošky kolem půnoci.
OdpovědětVymazatNa koncert kde by bylo víc než 50 lidí a bylo to v prostoru větším než pajzl bych na to nikdy nešel.
Taky mě tam ruší ty exhibiční vložky (já tomu říkám onanie)
Myslíš, že tohle je taky (jen) onanie? Ve 14 letech se takhle hrát nedá naučit.
OdpovědětVymazatPro mě jo. I já poznám, že je to virtuos, ale nechytí mě to. Taková etuda.
OdpovědětVymazatTenhle komentář z toho videa to vystihl za mě:
C'est une démo de technique pure sans aucune émotion. C'est sûr que c'est virtuose, mais y'a pas un soupçon de musicalité. Je préfère mille fois les somptueuses prestations que fait actuellement.
Neumím žabožroutsky...:-(
VymazatDemonstrace techniky bez emocí. Virtuozita bez muzikálnosti.
OdpovědětVymazatTo první může být subjektivní (snad?), ale to druhé je zřejmý nesmysl!
VymazatJá to beru jako subjektivní hodnocení, jde o estetiku, umění, tam to jinak nejde.
VymazatTvrdit, že to není muzikální, není subjektivní názor. Ten člověk neví, co je to muzikalita. A nebo ví, ale Bireli ho nějak sere, tak ho potřeboval setřít...
VymazatZkusím to vyjádřit jinak - chybí mi tam PROŽITEK.
VymazatPokud tam je z jeho strany, já ho necítím (nedošlo k předání), pro mě to jen rychle odhrkaná etuda. Svého druhu bravurně zvládnutá forma bez (mně čitelného) vnitřního obsahu.
Krasny ryzi jazz, ktery ztraci na hodnote, kdyz je poslouchan slepickama hromadne sedicimi na hrade. Na terase, ve dvou, jako hudebni pozadi pro tichou konversaci, doplneni atmosfery, perfektni.
OdpovědětVymazatTechnicky tomu nerozumim, snad jen, ze kazda nota sedela, mozna az moc presne, ono take asi nebude dost mista na improvisace, jelikoz tento musikalni kus ma predlohu, originalni zdroj ve starem filmu. Strasidelnem...
ztraci na hodnote, kdyz je poslouchan slepickama hromadne sedicimi na hrade
VymazatTomu nerozumím. To je jako když mi říkal kluk v New Yorku, že on tam na žádného Shakespeara do divadla chodit nebude, protože tam chodí svoloč. Já chápu, že publikum, sestávající se z kreatur, může zkazit náladu, ale nemůže umenšit kvalitu předváděného díla.
Kdyz uz se ptate, Vodniku.
OdpovědětVymazatTenhle hudebni žánr. tedy jazz, mi nejak nesedi jako davova a jeste k tomu v koncertnim prostredi prednesena hudba. Jazz by mel vytvaret naladu, atmosferu, je prece dedictvim blues, coz je velmi neformalni druh hudby. Nasledne sedet tise a ukaznene, s ohledem na sousedy, odebere tu nutnou uvolnenost jen tak se tou hudbou nechat unaset.
Mne spise prekvapilo, ze se da hrat vyborny jazz i na kytaru a presto si ponecha specificke zneni, myslim tim strukturu punktuaci.
Zalezi na umelci...Ovsem ja hudbu, celkove, vnimam laicky emotivne, ve skutecnosti na mne vic pusobi hudba na klavir, nebo pak klasicky orchestr...
Myslim, ze toto je take krasna interpretace Stelly:
http://www.youtube.com/watch?v=hiirrzfz3yg
No, zrovna tady mi to "koncertní prostředí" připomíná spíš Woodstock, ale nešť...
VymazatTo piano je pěkný - místa pro improvisaci habaděj!...:-)
Jak jste správně odhadl, pro mne nic moc. Chvíli jsem přemýšlel, kdy přestane cvičit stupnice a začne hrát něco, co má obsah. Zbytek jsou sesbíraná zhruba jednotaktová prstová cvičení, zahraná vemi rychle a posouvaná po hmatníku hore dole. Všiml jsem si, že Vás Vodníku fascinují interpreti, kteří mohou vytlačit cokoli, hlavně když je to rychle.
OdpovědětVymazatCo se týká techniky, ta vypadá třeba takto (i když interpret rozhodně není největší, žijící...:) http://www.youtube.com/watch?v=-MXGcuZaE0w
cnemo
Nebo tohle http://www.youtube.com/watch?v=MZuSaudKc68&feature=related
OdpovědětVymazatAle Kapitáne, Vy zas mluvíte o něčem jiném. Navrch jste nečetl mou odpověď JzP, že nejde o techniku, tu mají všichni dokonalou. Vámi uvedené ukázky jsou pochopitelně úctyhodné, ale jedná se o interprety - oni to mají nadřené; za mého mládí bylo dokonce salonfähig koukat na interprety svrchu, protože to mají "jenom nadřené". Samozřejmě, že i (vynikající) interpret je svým způsobem tvůrčí umělec, tvůrčí ve smyslu vlastního podání.
OdpovědětVymazatBireli, Reinhardt, Rosenberg nebo i Grapelli nemají nadřeného vůbec nic, ti tu muziku sypou z fleku z rukávu. A není to improvisace na 3 - 4 akordy jako u blues nebo rocku (např. tenhle borec taky nemá chybu!), ale na úžasně složité harmonie, které se navrch rychle mění (pokud lze u mě hovořit o posedlosti rychlostí, tak je to obdiv, s jakou nenuceností sledují tihle mistři ty bleskurychlé změny tónin). Se stupnicemi si vystačíte tak na nějaký ten jazzrock, ale ne u takovéhleho jazzu (tak leda při ex post analyse); tam to musí sypat samo.
A na závěr ještě jednou borec coby svérázný interpret (klobouk dolů!).
>ale jedná se o interprety - oni to mají nadřené;
OdpovědětVymazatVodníku, jak si myslíte, že vznikají tyhle "improvizace". Když to rozložíte na prvočinitele, jsou to grify a postupy, které musí dotyčný velmi pečlivě "nadřít" aby mohl improvizovat. Tommy Emanuel, jo to je dobré, rád si poslechnu. Ale podívejte se, kolik toho mají obě zdánlivě rozdílné skladby společného. Tihle improvizátoři se podle mne nakonec vždy zacyklí ve vlastní ohraničenosti. Nechci snižovat jejich umění, já bych to nezvlád ani za tisíc let cvičení, ale napsat v jejich případě "největší žijící" a podobně považuji za velmi přehnané.
cnemo
Vodníku, jak si myslíte, že vznikají tyhle "improvizace". Když to rozložíte na prvočinitele, jsou to grify a postupy, které musí dotyčný velmi pečlivě "nadřít" aby mohl improvizovat.
VymazatJe vidět, že s improvisováním nemáte zkušenosti. Ale ujišťuju Vás, že tomu není tak, jak se domníváte. Jistěže kytarista musí něco umět, něco mít "nadřený", ale samotná improvisace, pokud se skládá z nadřených griffů, tak to každý kumštýř prokoukne a ohrne nad tím nos.
>Je vidět, že s improvisováním nemáte zkušenosti.
OdpovědětVymazatNevydávám se za experta, nikdy jsem jsem se nedosal na úroveň, abych byl schopný poslouchatelné improvizace:( Nicméně v tom slyším opakující se stupnice krátké jednoduché motivy, nevyčítám jen konstatuji.
Je to jako stavět dům podle okamžitého nápadu, bez plánu. Může to vyvolat nezapomenutelné kouzlo okamžiku, ale bydlet se v tom moc nedá:)
cnemo
Je to jako stavět dům podle okamžitého nápadu, bez plánu. Může to vyvolat nezapomenutelné kouzlo okamžiku, ale bydlet se v tom moc nedá:)
VymazatNevím jestli je to srovnatelné.
O weekendu jsem byl vyzván k improvisaci na Wave, kterou znám a hraju už léta, ale nikdy jsem na to neimprovisoval; musel bych si k tomu sednout, vyzkoušet si harmonie a stupnice - přesně, jak Vy to říkáte. Včera večer jsem se zeptal synka, zda by na to uměl z fleku zahrát. Nejdřív se trochu zamyslel, přehrál si to a pak bez problémů spustil. A ubezpečuji Vás, že ty stupnice a harmonie znám theoreticky líp než on! :-)
>musel bych si k tomu sednout, vyzkoušet si harmonie a stupnice - přesně, jak Vy to říkáte.
VymazatNo vždyť ano, domácí příprava je nezbytná, pokud neimprovizujete každý den.
>Nejdřív se trochu zamyslel, přehrál si to a pak bez problémů spustil.
No tak jistě, s jeho průpravou, cvikem a hudebním nadáním věřím. Bude to i tím, že spoustu těch obratů a harmonií respektive jejich útržku už hrál. Protože se jedná o celkem nevýrazný styl neměl by pro něj být problém na fleku stvořit něco, co se s tou harmonií nepožere a bude přibližně ladit. Slyšel jsem ho hrát:)
>A ubezpečuji Vás, že ty stupnice a harmonie znám theoreticky líp než on! :-)
Teorie je pomůcka pro hudební barbary jako jsem já, ti ostatní to slyší:)
cnemo
Protože se jedná o celkem nevýrazný styl neměl by pro něj být problém na fleku stvořit něco, co se s tou harmonií nepožere a bude přibližně ladit.
Vymazat"Nevýrazný styl" --- chlape, to je Jobim! To se poslouchá jako nic, ale je to šíleně těžký! To byste mohl slyšet, jestli aspoň trochu hrajete!...
Nezlobte se, pro mě je to spíš slouží k uspání po dobrém obědě. Skladba nikoho neurazí, vše uhlazeno a srovnáno. Můžete na půlku skladby vypnout uši a vrátíte se do vpodstatě stejné situace. Můžete klidně popít kafe, pokecat se sousedem nebo si odskočit a nic vám neuteče.
VymazatJá mám v principu rád ticho, hudební "pozadí" při nějaké činnosti mě dovádí k šílenství, nedokážu poslouchat tak nějak mimochodem. Když už něco poslouchám, mělo by to mít nějaký vývoj, který dospěje do okamžiku(ů), pro který to autor napsal. Jasně, že to není technicky lehké, ale nezlobte se, to není důležité. Na tuhle skladbu zapomenu 30s po jejím konci.
cnemo
Jasně, že to není technicky lehké,
VymazatAni ne tak technicky, ale harmonicky a o to při té improvisaci šlo. Jinak samozřejmě proti gustu žádný dišputát...
A co tenhle budouCí Lagrene ?
OdpovědětVymazathttp://www.youtube.com/watch?v=7bvg3qBH0BA
Když už, tak spíš tohle http://www.youtube.com/watch?v=dMdlSCAQI-s&feature=related
Vymazatcnemo
A já zase doporučuji toto:
OdpovědětVymazathttp://www.youtube.com/watch?v=YcFHeTaS9ew
No nevím... jazz jsem poslouchával hodně, ale nakonec u hudby hledám emoce a ne mathematiku a nebo nějaké esoterní tajné umění sdílené virtuózním hráčem a spiklenými členy publika.
OdpovědětVymazatPoslední dobou mi tedy vyhovuje spíš lo-fi, třeba Lau Nau: Painovoimaa, valoa...
nějaké esoterní tajné umění sdílené virtuózním hráčem a spiklenými členy publika.
VymazatTakovou musiku jsem ještě neslyšel. Možná nějaký úplný free jazz, ale tam se domnívám, že jde o spiknutí pouze mezi hráči samotnými a pro kohokoli mimo ně je to k neposlouchání.
Ten odkaz co jsi poslal je pro mne prostě prázdný... (asi) technicky dokonalé hraní podle nějakých postupů které možná někoho potěší nebo nadchnout, ale pro mne tam nakonec není v zážitku rozdíl oproti elevator muzaku. Hodnocení je to samozřejmě relativní, vždyť beauty is in the eye of the beholder...
VymazatKterý odkaz?
VymazatMyslim to video v článku u kterého diskutujeme....
VymazatJezo.
Vodníku, a teď na usmířenou něco, co je opravdu hrozné: http://www.youtube.com/watch?v=62floj37NhM :)
OdpovědětVymazatJeště podpis cnemo
OdpovědětVymazat