pondělí 4. června 2012

Matoucí ὑπόστᾰσις ještě dnes

Termín ὑπόστᾰσις, resp. jeho překlad jako "osoba", působí zmatek v řadách překladatelů ještě dnes. Tak například v epištole sv. Pavla Židům překládají všichni novodobí překladatelé slovo ὑπόστᾰσις jako "podstata": "On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty" (Žid. 1:3), což je sice jazykově správně, ale v kontextu toho, že latinský Západ překládal od počátku ὑπόστᾰσις jako "Osoba", musí zde stát "...výraz Boží Osoby". Jinak se jedná o heresi.

Zajímavé je, že ještě v 17. stol. tomu rozuměli i protestanti lépe a Bible kralická překládá správně "Kterýžto jsa blesk slávy a obraz osoby jeho..."

19 komentářů:

  1. Celý článek jsem si myslel, že se probírá překladatelský oříšek a ona z toho vylezla hereze. Opravdu je namístě tak silný výraz?

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, je to herese. V podstatě je to jazykově správně: ὑπό-στᾰσις = pod-stata, jenže latinský Západ už od začátku používal pro oὐσία překlad "substantia" = podstata, zatímco pro ὑπόστᾰσις překlad "persona" = osoba. Proč by Syn byl "výrazem Otcovy podstaty", když On sám má podstatu stejnou? Je obrazem jeho osoby, kterou má každý jinou. V originálu také stojí ὑπόστᾰσις.

    Já bych taky raději zavedl jiný překlad, a sice jednu essenci a tři podstaty, což by bylo jistě přesnější, ale obrátilo by to naruby téměř dvoutisíciletý usus (v Čechách víc než tisíciletý). Však mě za to Peters označil za heretika. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Co Peters, Ty sám bys měl, ne?
    Přijde mi, že se tady formální terminologie dostala nad podstatu obsahu. Kromě toho mě docela šokuje ta pýcha, kdy jste si na jedné straně zavedli superbytost a na straně druhé se pak navzájem zatracujete z nedodržování nějakého kánonu jejích domnělých vlastností a úmyslů. Já být Hospodinem, blesk nebo mor by vás neminul, kdybyste mě takhle nabubřele desinterpretovali.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ptal ses, tak jsem Ti odpověděl. Theologie je věda jako jiná a zaměňovat "obsah" a "objem" je stejně nepatřičné a matoucí.

      Vymazat
    2. Gogo: zde něco k tomu, co nazýváš desinterpretací. Cituji výňatky:

      Otcové si byli vědomi, že lidské tvrzení nikdy neobsáhne hloubku a nevyčerpá plnost - např. svatý Hilarios vyznává: „Zlovolnost heretiků a nositelů pohoršení nás nutí dělat věci nedovolené, slézat vrcholky nepřístupné, mluvit o předmětech nevyslovitelných a pouštět se do výkladů zakázaných ... a uplatnit své ubohé slovo k vysvětlení tajemství, jichž nelze vyjádřiti. Blud jiných nás nutí pouštět se do nebezpečného vysvětlování tajemství lidským jazykem, tajemství, která náležela uzavřít do zbožnosti svých duší.“

      Obraťme pozornost na staré ikony sv. apoštola Jana Theologa (Evangelisty), který je zobrazován s prstem na ústech. Uzamčené rty - to je znamení toho, kdo má opravdovou zkušenost bohopoznání. Isák Syrský napsal: "Mlčení je tajemstvím budoucího věku, ale slova jsou zbraně tohoto světa." Varsonofij Veliký píše překvapující tezi: "Mlčení je lepší a divuplnější, než všechna zvěstování. Mlčení líbali (tj. s úctou zdravili) a jemu se klaněli naši otcové, a mlčením se proslavili." Nemyslete si, že se tu vede řeč jen o mlčení jazykem. Jedná se mlčení mysli. Je to jakási kontemplativní lidská schopnost, kdy v mlčení všech smyslů, když se mysl odmlčí od úvah a od veškeré činnosti, tehdy se děje bezprostřední zření. To je skutečná teologie - čili vidění Boha. A to začíná mlčením. A čím začíná mlčení? Když umlknou všechny smysly, tj. když jsou všechny lidské vášně opravdu pokořeny, utlumeny, udušeny a možná i odstraněny a duše je očištěna. "Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha viděti budou." To je tajemství poznání Boha. (Citace z přednášky A. Osipova)

      Hereze začíná obvykle tam, kde se mnohomluvní lidé snaží vytlačit tajemství ven z obsahu víry a uvolněný prostor nahradit svými výmysly a představami, které jsou produktem pokaženého lidského srdce. Proti snaze heretiků se Církev nesnažila postihnout tajemství, ale zbožnými formulacemi (dogmaty) zamezit nesprávnému výkladu těchto tajemství, resp. postavit hráz snahám o jejich ničení.


      Moderním lidem se při použití takových pojmů, jako "svatí Otcové" či "posvátné sněmy" nebo dokonce "dogmata", rozhostí v nitru rozpoložení, které většinou není žádnému takovému tradičnímu pojmu příliš příznivé, či jim snad až naskočí "husí kůže". Obraz, jenž jim vytane na mysli, většinou odpovídá jakémusi soudně strohému zasedání ne moc příjemných lidí kdesi pod klenutým stropem kolem stolu, kde v učených, nesrozumitelných, neřku-li hnidopišských disputacích formulují jakési teze, které nevypadají ani zajímavě ani užitečně pro život současného křesťana; nicméně je respektujeme, protože to po nás církevní vrchnost žádá. Máme však pocit, že se nás to nikterak zvlášť netýká, že?

      To je veliké a smutné nerozumění. To, co formulovali Otcové na sněmech, se nás každého hluboce týká, protože dogmata víry mají (ač to není na první pohled patrné) zásadní určující vliv na osobní duchovní život křesťanů i celé církve. Příkladem budiž vývoj na Západě po oddělení Římského patriarchátu (při tzv. velkém schismatu v r. 1054), kdy se vydal se svou cestou a zavedl nová dogmata do učení západního křesťanství; duchovní život se tam v pouhých několika staletích změnil k nepoznání, je už o něčem jiném, je to zcela jiná tónina (více o tom u nás ve stati prof. A. Osipova: Pravoslavný pohled na nepravoslavnou duchovnost.) Alexij Osipov, který se zabývá zkoumáním této problematiky, praví při jedné své přednášce, že v průběhu bádání dospěl k názoru, že neexistuje ani jedna křesťanská pravda, která by na Západě nebyla pokažena. A kde se mění věrouka, tam se nevyhnutelně mění i spiritualita (podle úsloví: spiritualita je žitá dogmatika).

      Vymazat
    3. To je opravdu pěkné čtení.
      Metodika jistě funkční, když bychom přijali thesi o zlatém minulém věku. Tj. poznání už tu bylo, nám z toho zbyly fragmenty a nejlíp uděláme, když se je nebudeme moc snažit rozvíjet a interpretovat, protože tím to jen zhoršíme. Chce to mít neochvějenou jistotu, že ty střípky skutečně pocházejí z té prastaré zlaté nádoby poznání.

      Takže já bych se poopravil - bleskem bych šlehal ty, co vymýšlejí modernistické nesmysly. Ale před nimi bych morem navštívil ty, co ostatní mým jménem buzerují na základě nepravých střípků.

      Později si to přečtu celé, ty úryvky se mi líbily - díky za ně.

      Vymazat
    4. Já považuji za důležitou tu passage o mlčení - nejen mlčení smyslů, tedy bezvášnivost, ale i mlčení mysli, tedy kontemplace. Přesný opak okcidentální racionální hyperaktivity (bohužel i v theologii).

      Vymazat
    5. A zrovna nám k thematu napsali něco na Blistech!...:-)

      Vymazat
  4. Nechcete tu někdo udělat anketu, kdo je nejvíc odtržen od reality, aby se rozhodl spor Vodníka s Petersem z LW?

    OdpovědětVymazat
  5. Leon Kreutzfeld6. června 2012 10:07

    :-)) Jak se ὑπόστᾰσις vlastne vyslovuje? Tipnul bych si "polbys".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. [ypostazis]. Přepisuje se jako "hypostasis", počeštěně hypostase, kommunistickým pravopisem hypostáze.

      Vymazat
  6. Vodníkova odtrženost je pro mě spíš sympatická soukromá religiosní ouchylka, kdežto Peters se angažuje ve státní správě, což problém posouvá do naprosto jiných dimenzí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jistě: pro Vás neznabohy jsme my, věřící, odtrženi od reality a poněkud úchylní. Chápu to. Pro nás jste zase vy, atheisté, tak trochu barvoslepí; když pak přecházíte na červenou a něco vás nabourá, tak se divíte...:-)

      Vymazat
    2. Můj komentář neměl s tímto Vodníkovým článkem nic společného. Jen zde bylo zrovna místo. Myslel jsem to jako vážně míněný návrh.

      Vymazat
    3. Já jsem to tak i pochopil, že odtrženost neměla přímou souvislost s jazykovědnou herezí. Přesto platí co jsem psal - Vodník je v mých očích tak trochu podivín (to neber negativně, já jsem taky podivín a kdo z místních není ..) jen když se dostaneme k náboženství, kdežto Peters se stihl kvalifikovat i v těch nejběžnějších praktických oblastech.
      O to je to ale zábavnější, člověk třeba jen tak plácne co má napsané v občance za adresu, nevěda použije odporného pleonasmu a zbytek večera/vlákna je o zábavu postaráno.

      Vymazat
  7. No, já myslím, že i ten "podivín" je moc. Je prostě věřící, takže se na řadu věcí dívá jinak. Kupříkladu celkem logicky mu humanismus zdaleka neříká tolik co Petersovi. Pak to nelze brát jako odtrženost od reality, protože po pravdě řečeno, rozhodovat o tom, co je realita, je docela troufalost. A lze tím i celkem vysvětlit jeho postoj k PR. I když ne zcela, tak stále je to menším projevem odtrženosti od reality, než když se Čech, který nezná ani český slang, snaží amerického vojáka poučovat o americkém vojenském slangu.

    OdpovědětVymazat
  8. Odpovídám na Vodníkovu hypostázu (tenhle IE neumí odpovídat):

    Proč jste nenapsal hned, že máte na mysli fyzikální posmrtné změny?:O)
    http://www.wikiskripta.eu/index.php/Posmrtn%C3%A9_zm%C4%9Bny

    OdpovědětVymazat
  9. Na druhou stranu odtrženost od reality je pro některé úřednické profese kvalifikačním předpokladem. Ten hnidopišský mrťafa to ještě dotáhne daleko.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně: <b>text</b>
Odkaz: <a href="http://adresa">text</a>, tedy <a href=""></a>