Jednou z laskavějších ironií dějin to byly Benátky, stát svou účastí na čtvrté křížové výpravě lvím podílem odpovědný za zkázu Byzance, které přispěly k záchraně řecké kultury. Už z dřívějška hostily kolonii řeckých kupců a techniků, nyní (tj. po r. 1453) zaplavenou uprchlíky z Konstantinopole. ... Koncem 15. stol. pulsovaly Benátky řeckým kulturním životem. ... Náboženství nestálo v cestě. Ačkoliv se všichni vůdčí řečtí učenci v Benátkách připojili k římské církvi, a ačkoliv Benátky v minulosti prokázaly prokázaly pravoslavným pramalé porozumění, nyní intolerance ustoupila...dílem díky panujícímu duchu osvícenství a nezávislosti, pro který nedovolili inkvisici operovat na jejich území bez souhlasu vlády. Patriarcha Maximos IV. dokázal uchránit náboženskou svobodu pravoslavným Iónských ostrovů a o něco později vyrostl v Benátkách řecký chrám. Původně se měl stát uniatským pod pravomocí benátského patriarchy. Roku 1577 jej benátská vláda povolila převést pod pravomoc patriarchy konstantinopolského....Zajímavé ve srovnání se situací ve zbytku Evropy, kde - až na zcela výjimečnou situaci v Maxmiliánových a Rudolfových Čechách - zuřily náboženské války tím nejhorším způsobem.
Roku 1602 zemřel ... Maximos Margunios, v pozdějším věku biskup Kythéry ... Sepsal též řadu pojednání, dosud nevydaných, proti jesuitům a františkánům, v důsledku čehož se na něj dvakrát zaměřila inkvisice; ochránila jej benátská vláda(!)
Roku 1577 založil papež Řehoř XIII. v Římě Kolej sv. Athanasia pro vzdělávání Řeků v pravé víře. Kolej poskytovala znamenité vzdělání ... Přijímala též chlapce z pravoslavných rodin s nadějí na jejich obrácení, ne vždy naplněnou(!)
(S. Runciman: Zajetí Velké církve, 2010, str. 175 - 179, orthografie upravena, vsuvky kursivou)
(Aktualisováno)
A schválně - víte-li proč tomu tak bylo?
OdpovědětVymazatNějaká ta vysvětlení jsou v těch vynechaných passagích (Benátčané si nemohli dovolit napadat své poddané, značný počet řeckých žoldnéřů atd.) + osvícenský duch (tj. ten váš), který tam vanul s dvousetletým předstihem.
VymazatA co myslíte Vy?
Ano, přesně tak - byla to svoboda :-)
VymazatMyslíte tu svobodu osvícenského ducha? Tahle tolerance ale nevycházela z nějakého pochopení, ale z počínajícího nezájmu a odsouvání víry (jako takové) na druhou kolej - prostě nebyla už tak relevantní a od toho je jen krok k této "toleranci".
VymazatAle zajímavé je, že tam k tomu došlo, zatímco ve zbytku Evropy o tom nebylo řeči: jakákoli jiná vyznání než římskokatholické byla u nás zakázána ještě za Marie Theresie.
Ta všeobecná svoboda přímo souvisela s další věcí - se svobodou podnikání, s počátky kapitalismu. S přechodem od "věřím" k "chci vědět". S přechodem od "osud v rukou boha" k "osud v rukou mých".
VymazatTeď jde o to, co byla příčina a co důsledek. Marx by věděl: dialekticky...
Vymazat(Mimochodem, v integrálním systému jedno druhé - "věřím" x "chci vědět", "osud v rukou boha" x "osud v rukou mých" - nevylučuje)
Vliv Byzance na křesťanský (papežský) Řím byl značný. Až do 8. století byl Řím podřízen byzantskému vévodovi a v Římě té doby se běžně mluvilo řecky. Nejen Řím, ale též Amalfi, Neapol, Gaeta a další města Itálie byla pod vlivem byzantských vévodů. Řečtina a řecká kultura přežívaly ve středověku na Sicilii a v jižní Itálii, kde se v některých oblastech dodnes mluví řeckými nářečími. V sicilských Syrakusách působil Archimedes a poblíže Agrigenta stojí nádherné řecké antické chrámy.
OdpovědětVymazatItalské středověké malířství bylo původně byzantské do doby Cimabua a Giotta. Nejpatrnější vliv Byzance je v Ravenně s jejími kostely a mozaikami. V Benátkách býval dóže byzantským vévodou a svatý patron města Marek pocházel z Orientu. Basilica di San Marco v Benátkách má strukturu řecké baziliky.
Kapitolou samou pro sebe je vliv řecké antické filozofie na italské renesanční myšlení. To mělo vliv již na klasiky italské literatury Petrarku a Boccaccia. V 15.a 16. století přicházeli do Itálie byzantští učenci,kteří přiváželi ssebou řecké rukopisy. Začalo se s překlady Platóna a Aristotela do latiny a italštiny. Vzniká renesanční novoplatonismus (Mikuláš Kusánský, Marsilius Ficino, Pico della Mirandola) a renesanční aristotelismus (Pietro Pomponazzi). Studium řeckých rukopisů v té době bylo soustředěno převážně ve Florencii. Jacob Burckhardt ve své slavné knize o renesanci ("Die Cultur der Renaissance in Italien", Basilej, 1860) uvádí, že učitelé řečtiny z Byzance působili v 15. a 16. století v mnoha italských městech.
S posledním odstavcem souhlas.
VymazatSe znalostí řečtiny v Římě, potažmo Itálii, bych byl opatrný. Nepochybně se tam mluvilo řecky, když tam panoval Justinián, ale už i papež Řehoř I. Veliký (540-604) např. neuměl číst a psát řecky - a to pocházel z těch nejvyšších kruhů a měl nejlepší vzdělání. Koncem 7. a v první polovině 8. stol. - tzv. éra východních papežů (ze Sýrie a z Řecka) - se tam asi taky mluvilo řecky víc. Ale neznalost řečtiny (a neznalost latiny v Byzanci) přispěla lvím dílem k rozdělení církve. S obdobím Karla I. Velikého začíná určitá emancipace Západu od Byzance, v umění i v intellektuálním životě, emancipace, která to IMHO přestřelila až do toho schismatu.
Renaissanční zájem o Řecko a řečtinu je, jak správně píšeš, kapitolou zcela odlišnou.
BTW, co je to "byzantský vévoda"? Máš na mysli nějakého císařova místodržícího, "gubernátora"?
VymazatVodníku,zmínka o "byzantském vévodovi" a jeho civilní správě zbytků císařského Říma do počátku 8. století pochází z knihy "Dějiny Itálie" (Storia degli italiani) od Guiliani Procacciho. Bohužel nemohu upřesnit do jaké míry je tato zmínka historicky správná.
OdpovědětVymazat