Patina a bída českých medií

Tento post nemohu nazvat "Lesk a bída českých medií", protože nižádným leskem ozdobena nejsou. Toliko patinou a bídou: patinou servilnosti a bídou bulvarisace.

Odkazuji na článek Daniela Veselého na Britských listech, ze kterého vyjímám:

Po sametové revoluci svobodná média spojilo jedno pevné pouto: fascinace novým režimem, který se z Východu obrátil na Západ. Nový establišment taktéž adaptoval pravicový diskurz, a ten sílil či slábl podle toho, kdy u nás vládla levicová vláda nebo vláda pravicová. Reflexe domácích událostí se od vnímání dění v zahraniční příliš nelišila. I v tomto případě český tisk a veřejnoprávní prostor spíše dával přednost pravicovému úhlu pohledu na danou událost před levicovým. Tento trend přetrvává dodnes, a to navzdory globální ekonomické krizi, díky níž bylo možné postoj vůči řadě témat přehodnotit.

Dále je také patrné, že české sdělovací prostředky v podstatě kopírují kurz zahraniční politiky České republiky, na pravicovou nebo levicovou vládu nehledě. Problém tkví v tom, že neexistuje zásadní rozdíl mezi produkcí veřejnoprávního prostoru, jenž má plnit nároky všech svých koncesionářů, a produkcí „seriózního tisku“ a bulváru. Existuje u nás vůbec informační neutralita a kredibilita, nebo musíme spoléhat na alternativní média, jejichž důvěryhodnost není rovněž zaručena? Odpověď může hledat každý podle své libosti.

Veselý se také zmiňuje o smrti palestinského velvyslance při výbuchu v residenci v Suchdole. Na toto thema se nechci zatím vyjadřovat. Že by za tím stáli Židé se mi jeví od samého začátku dost málo pravděpodobné, byť nikde na světě nemají volnější ruku k podobným operacím jako v České republice (snad s výjimkou Nizozemska). Spíš bych vsadil na atentát konkurenční frakce Palestinců. Teprve ve chvíli kdy se nade vší pochybnost prokáže, že šlo o nešťastnou náhodu, začnu podezřívat Mossad.