Kocábism nebo humanrightism?

Byl to Hans Magnus Enzensberger, u kterého jsem někdy v 80. letech poprvé narazil na termín „diktatura lidských práv”. Toto vyjádření mne okamžitě oslovilo, neboť vyjadřovalo to, co jsem kolem sebe viděl, cítil, ale neuměl popsat.

Nechci polemisovat o důležitosti lidských práv, která jsme si jako taková v našem kulturním okruhu definovali. Už vůbec nechci proti nim nějak „bojovat”, byť trvám na tom, že mimo náš kulturní okruh nemusí nutně platit všechna vždy a všude stejně. Chtěl bych sdílet své posmutnění nad tím, jak se z této původně nepochybně vznešené myšlenky stalo politicum, nezřídka politicum dosti odporné.

Když jsme žili v totalitním ČSSR, byla priorita lidských a občanských práv, která nám chyběla, pro nás zcela nezpochybnitelná. Po několika letech života na Západě jsem se v nejrůznějších oblastech začal střetávat s negativními důsledky hypertrofované politické korrektnosti. Úzkostné lpění na lidských právech graselů, úchylů a parasitů poškozovalo v některých případech celou společnost. A nejhorší nebylo to, že to západní intellektuálové přestřelili. Nejhorší bylo to, že vytvořili ve společnosti atmosféru, kdy jakákoli diskusse na toto thema nebyla možná a kdo by k otázce lidských práv přiložil nějaký otazník, byl zařazen okamžitě mezi fašisty. Tím pak vznikla situace, kterou tak brillantně vyjádřil Enzensberger.

Obávám se, že už v této fasi došlo k zásadní devalvaci tohoto termínu. Ale sestup je teprve na začátku...

Po pádu kommunistické totality vstoupila na půdu Československa „demokracie“ a volný trh. V bizzarních kocourkovských poměrech se politicum „lidská práva“ stalo tak obludným, že ho člověk může brát trošku vážně jen s největším vypětím sil. Ti, kterým skutečně jde o spravedlnost a zdravé vztahy mezi lidmi, „lidská práva“ v této podobě odmítají a pojmenovali je po hlavním koryfeji tohoto třeštění „kocábismem“. Někteří, jako např. Štampach, neházejí flintu do žita a snaží se tu více tu méně případně o rehabilitaci lidských práv. O tragičnosti situace svědčí to, že i někteří přední kocábisté nesouhlasí s rozsudky nad pachateli z Krupky (vedle rozsudků nad žháři z Vítkova; Bedřišku raději vynechám).

Bohužel, do čela boje proti kocábismu se postavili rytíři, jejichž nevábnost a šerednost usnadňuje kocábistům obranu a protiúder. Jsou to na jedné straně Vandasovi dělníci (evt. různí neonacisti, kteří k nim bývají ne docela právem přiřazováni), na druhé straně vojvoda nejodpudivější, Vácslav Klaus, a v jeho stínu fašisující česká pravice (Joch). U DSSS mám obavy, že i jejich boj za svobodu slova by v případě vítězství byl završen částečnou, ale massivní likvidací práv určitých skupin. Zdůrazňuji: je to můj subjektivní předpoklad, z programu strany nic takového nevyplývá. U zdivočelé české lumpenpravice jsou pak lidská práva v jakékoli podobě omezením „svobody“ (čti: volnosti podnikání v nejrůznějších sférách) a jako taková maligní ve své podstatě. Jejich termín „humanrightism“ nemá stejný náboj jako „kocábism“: v prvním případě jde o opovržení lidskými právy jako takovými, ve druhém případě jde o odmítnutí toho politica, jaké se z nich stalo.

V situaci, kdy se lidská práva stala obuškem, kterým politik mlátí protivníka přes hlavu, aby jím byl pak zvalchován on sám, v takové situaci zaujmout stanovisko je vpravdě Sofiina volba naruby. Odmítám politicky korrektní politicum lidských práv, ale proti Klausovi se v této otázce postavím po bok třeba i Tydlitátové nebo Kostlánovi (byť zrovna tyto kocábisty považuji za ukázkové kryptofašisty). Vadí mi zanedbávání cikánského problému ze strany zodpovědných instancí, protože nahrává vandasovcům, na druhou stranu nesouhlasím ani se Štampachem - nemyslím si, že Řápková (a ani Janáčková) je nutně rasistka (že je blbá jako štoudev, to je jiná problematika). Vadí mi i zbožštění lidských práv, které je přirozeným důsledkem desakralisace západní společnosti. V otázce lidských práv, která odmítám vidět jinak než v tradičním spirituálním kontextu, jsem tedy v této části světa cizincem, na jedné lodi s jinými tradičně věřícími kteréhokoli vyznání.

Na závěr omluva trollům, kteří přišli o své sousto: Ž/židy ani antisemitism se mi na tento problém navléct nepodařilo. Takže snad příště!