Idea panevropského fašismu

Tato úvaha částečně navazuje na můj předchozí post.

Jurij Gavriličenko ve svém článku, jehož první část uveřejnil Zvědavec, uvažuje o možném vývoji v Evropě:

S ohledem na rozsah krize eurozóny lze uvažovat o dvou variantách jejího překonání. První: rozpad eurozóny na jednotlivé státy a „sražení“ EU do rozměru koalice šesti až deseti ekonomicky nejvyspělejších zemí za samostatného kolísání všech ostatních. Druhá: vytvoření Jednotného fiskálního a rozpočtového prostoru a likvidace zbytků národní suverenity, a postupné přetváření Evropské unie na říši s jediným rozpočtem, jediným rozhodovacím centrem, společnou byrokracií, policí, jednotnými ozbrojenými silami.
Nicméně jestliže se první varianta propracovává dostatečně důkladně, tak o druhé mluví obvykle ekonomové, a ne politici, protože těm je jasné, že taková metamorfóza EU není možná bez vytvoření pro obyvatelstvo ideologicky přijatelných základů pro sloučení. Mimo toho existující elity se jen sotva vzdají části svých pravomocí v národních státech ve prospěch vytvoření říše. A tak budoucí říši musí sjednotit jak cíl pochopitelný občanům různých zemí, tak politický nástroj, schopný překonat odpor národních elit. Takovou ideologií a takovým nástrojem se může stát panevropský fašismus.

O nějakém spontánním vzniku panevropského fašismu „zdola“ si dovolím pochybovat. Pokud dojde k nějakému takovému fašismu, bude muset být Evropanům nadiktován shora, nebude mít podporu národů a národy se s ním neztotožní. A jelikož Evropa není Amerika a nějaká spojující myšlenka, idea, tu po zániku křesťanství neexistuje (a neumím si představit její vznik), neočekával bych u takového systému nějakou dlouhou životnost.

Ovšem vzhledem k tomu, že národní státy tak, jak je známe, jsou de facto minulostí a vláda je v rukou soukromých zájmových skupin, mohlo by zavedení takového systému proběhnout hladce, bez odporu zesláblých a desillusovaných Evropanů. Ani nějakou občanskou válku s přistěhovalci by nemuseli rozpoutat, byť redukce počtu obyvatel je něco, o co tyto kruhy usilují. Zda-li by takový systém byl cenou, kterou bychom měli být ochotni zaplatit za udržení Evropy a Západu v jakékoli, třebas neofeudální podobě, to je velká otázka. Já mám spíše dojem, že na jevišti světa jsme my, Západ, Voldemort a jeho armáda, zatímco zbytek světa je Harry Potter a přátelé, obklíčení v Bradavicích. Naprostá většina kroků, které officiální politika Západu podniká, mi potvrzují, že jsme ztratili metafysické oprávnění k tomu vést svět k nějakým světlým zítřkům. Je-li zánik Západu metafysická nutnost, žádná křečovitá ideologie, nota bene ideologie bezduchá, ho nemůže zachránit.